Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Ve Švandově divadle jsme žili fakt intenzivně. Přes den zkoušky, večer představení a mezi tím jsme byli skoro nonstop spolu – a dobrovolně! Pokud jsme tam přímo nespali, tak jsme tam minimálně trávili celé dny,“ vzpomíná. „Byli jsme jako komunita. Znali jsme se navzájem, znali jsme své rodiny, děti, partnery. Osobní život se přirozeně prolínal s tím divadelním,“ dodává.
Jedním z vrcholů tehdejší éry podle Patrika Děrgela byla inscenace Idioti. „Když bych to dneska řekl svým dětem, že jsem čtyři hodiny běhal nahý po jevišti a dělal ze sebe blázna, asi by mi nevěřily,“ směje se a zdůrazňuje, že šlo o výjimečné a silné zkoušení. „Žili jsme tím. A tehdy to dávalo absolutní smysl.“
Nahota na jevišti pro něj není problém, ale sám od sebe ji logicky jako většina herců, příliš nevyhledává. „Když mi režisér vysvětlí, proč to potřebuje, tak to udělám. Ale že bych to vyloženě potřeboval sám, to ne.“
Po Švandově divadle následovalo angažmá v Národním. A ačkoliv šlo o prestižní metu, po letech se dostavil vnitřní nesoulad. „Bylo mi tam ze začátku dobře. Chodíte do té budovy a říkáte si: pracuju s těmi nejlepšími. A je to pravda. Ale postupně jsem si uvědomil, že mi chybí nějaká blízkost.“
Na rozdíl od komorního prostředí Švandova divadla byl tamní soubor mnohem větší. „Měl jsem kolegy, které jsem za celou dobu nepotkal. A začal jsem mít pocit, že chodím do práce. A já nechci chodit do práce. Já chci dělat divadlo,“ říká s úsměvem.
I tak logicky výpověď z významné instituce vyvolala trochu pozdvižení včetně hercovy rodiny. „Když jsem to oznámil mámě, tak omdlela,“ říká Děrgel. „Ale je to jako jasný. Národní má obrovský zvuk, společensky i symbolicky.“
RECENZE: Skvělý režisér, horší otec? Adamczykovi role Formana na Kampě sedla |
Letos se Děrgel znovu vrací do titulní role inscenace Forman na Letní scéně Muzea Kampa. A těší se. „Ten příběh se mě nějakým způsobem dotkl. Forman mě fascinoval už dávno, ale až hraním se mi dostal pod kůži. Cením si toho, že naše inscenace neukazuje jen jeho úspěchy, ale i chyby, slepé cesty a deprese. To ho polidšťuje. Škoda stavět pomník, když můžeme postavit člověka,“ dodává.
Formana ztvárňuje kromě Patrika Děrgela i jeho kamarád a kolega Marek Adamczyk. „Hodně jsme zkoušeli společně, hledali jsme tvary, energii, strukturu. Ale pak se to přirozeně rozdělovalo. Každý si z Formana vzal něco jiného,“ vysvětluje. Režisérka Adéla Laštovková Stodolová podle něj vytvořila otevřené prostředí. „U ní se člověk nebojí udělat chybu. To je obrovská vzácnost. Ona je fanynka, jde si to s námi na reprízu spíš užít než hodnotit.“
V divadle jsem byl poprvé až jako student konzervatoře, říká Patrik Děrgel |
Kromě divadla hraje Patrik Děrgel i v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Přechod mezi dvěma odlišnými hereckými světy, televizním a divadelním, ho ale nijak netrápí. „Každé prostředí má svoje. V televizi je to víc technické, rychlé, jede se na výkon. Ale když se vám tam podaří najít chvilku lidskosti, je to vlastně strašně fajn.“
Důležitá je podle něj i atmosféra v týmu. „V Ordinaci jsou lidi, kteří tam jsou patnáct let. A pořád je jim tam dobře. To není samozřejmost. Bez toho by to nefungovalo.“
Vedle práce má ještě jednu vášeň – thaibox. „To je moje vypínací zařízení. Tam přestanete myslet. A když to nedokážete, tak vás ten sport rychle srovná. Dáte si spodní hák a víte, že příště máte být duchem přítomní.“
Dál se v rozhovoru dozvíte, proč je pro Patrik Děrgela podstatná věta: „Aspoň jsem to zkusil“ nebo proč se nestal úspěšným hokejistou. Vzpomněl také na své začátky na konzervatoři. Dále poodhalil, co se mu odehrává v hlavě, když na jevišti zapomene text nebo jak se mu hraje Miloš Forman před lidmi, kteří ho znali a pravidelně se objevují v publiku.
