Do zámeckého areálu, který byl otevřený již od dvou hodin odpoledne, se za svými idoly vypravily tisíce fanoušků. Parno neparno, ochotně a trpělivě přečkaly čekání ve frontách na parkování, u vchodu se svlažily pivem obohaceným o panáka alkoholu a mířily k jevišti, z něhož se už krátce po půl čtvrté ozývaly (místy) povedené hity skupiny ABBA.
To první, o co se lidé mohli cestou zarazit, byl neuvěřitelný štrúdl zpocených sběratelů podpisů. Jakkoli barvitě vám bude v budoucnu někdo popisovat frontu na banány, vězte, že ta na autogramy členů Partičky ji hravě strčila do kapsy. Kdo k tomu chtěl přidat další suvenýr, mohl ve stáncích sáhnout po plechovkách se vzduchem z Konopiště nebo několika druzích omyvatelných sprchových gelů s tvářemi herců.
Komentář k výkonům kapel si pro tentokrát odpustíme, protože kdyby David Koller s Lucií a řada dalších muzikantů slyšela, co s jejich písněmi dokážou udělat Hamleti, žádali by pro ně ten nejkrutější trest. Ač se člověk snažil tento zážitek přebít alkoholem v domnění, že mu navíc pálící slunce poblázní organismus a zjemní utrpení v příjemné opilosti,o chvíli později bylo hůř. A to, když se před zraky přítomných, objevili dva medvědi.
Údajně komické duo ovšem kromě tance nepředvedlo nic logického. A zatímco se kdesi ve stanech konal workshop s Partičkou, většina přihlížela nepochopitelnému dovádění bílého chlupáče s hnědým a jejich roztomilému "uklízení" kolem pódia.
"Idylu" narušil předpovídaný déšť. Ten nad areál spadl z temných mraků a na krátkou chvíli dokonce přerušil program. Zástupci české Partičky, kteří zrovna přihlíželi tomu, jak se divákům představují jejich slovenští kolegové, neváhali, a aby to nebylo fanouškům líto, že moknou sami, přisedli si k nim na lavice a nechali se také naskrz nasáknout.
Program začal po zhruba patnáctiminutové přestávce. Dál pršelo, ale na pódiu už skotačili Slováci. V porovnání s pozdějším výstupem domácích je nutné říct, že propadli. Areál se sice smál, ale kombinace pohotovosti, dynamiky a humoru, kterou je pak smetli Češi, byla zkrátka na mnohem vyšší úrovni.
Richard Genzer a Ondřej Sokol a jejich Partička na vzduchu (Konopiště, 28. července 2012)
Češi totiž hráli tak, že by je v televizním pořadu nebylo nutné tolik "stříhat". Přípravy scének netrvaly dlouho, po zadání se téměř hned hrálo. Richard Genzer navíc opět zaperlil v ním nenáviděné hře Seznamka, při níž v davu padla památná věta "Geňo, přemejšlej!".
Někteří v publiku nemohli místy popadnout dech, jiným dokonce tekly po tvářích slzy smíchu. Navíc se královsky bavili i zbylí Partičkáři Michal Suchánek, Ondřej Sokol a Igor Chmela.
Zaprvé a zadruhé
Intenzivní hodinka domácí improvizace byla skvělá, měla jen dvě mouchy. Zaprvé mohla být výrazně delší nebo rozložená do více videoreportáží ze starších dílů Partičky, jimiž produkce vyplňovala hluchá místa například při přestavbách jeviště.
Óčko a PartičkaTelevize Óčko nabídla přímo z místa několik reportáží. Navíc 3. srpna večer odvysílá i dvě nejzajímavější improvizační hry, které Partička na vzduchu předvede. |
Zadruhé se čtveřice mohla víc věnovat svým fanouškům. Sice je zapojila do her, ale na to, že jich má více než 250 tisíc na facebookovém profilu, několik tisíc přímko před očima a na parkovišti bylo zjevné, že na akci pod širým nebem nepřijeli zdaleka jen Pražáci a lidé ze středních Čech, mohla být spolupráce intenzivnější. Stačila by i jednoduchá věta typu "Jsme rádi, že jste přijeli už ve dvě, čekali na nás do osmi a nenechali se odradit ani deštěm".
Protože právě ti, kteří si pod igelity, deštníky a pláštěnkami počkali na večer, viděli příjemnou svižnou show a dokonce i jednu žádost o ruku. První ročník Partičky na vzduchu máme tedy za sebou, do druhého by to chtělo lepšího (hudebního) dramaturga a více z hlavních hvězd.
