Na první dvacetiminutovou ukázku Pána prstenů se letos v Cannes stály největší fronty, ale předpokládám, že většina informací, jako u všech mimořádných projektů, se do premiéry přísně utajuje. Kolik toho smíte o Pánu prstenů vlastně říci?
Moc asi ne, protože já hraju až v druhém a třetím dílu, sestřih z toho prvního jsem sama viděla až v Cannes a bylo to úžasné, opravdu. Věděli jsme, že děláme dobrý film, ale že bude tak dobrý, to jsme si nedovedli představit.
Kolik jste toho věděla o Tolkienovi před natáčením?
O té knížce jsem věděla, ale musím se přiznat, že jsem si ji přečetla, a to hodně rychle, až když jsem ve filmové adaptaci dostala roli. Do té doby jsem si vůbec neuvědomovala, jak obrovitá produkce to je, myslím, že podobných velkofilmů se na světě moc nenajde. Ale teď už se v Tolkienově příběhu docela orientuji.
Takže už máte mapu téhle zvláštní říše, znáte jednotlivé postavičky, jejich charaktery, vztahy, oblečení – jako fanoušci sdružení ve fanklubech, kteří se z detailů a citací Pána prstenů navzájem zkoušejí?
No, leccos už sice vím, ale u takových zkoušek bych asi propadla. Expert ze mě nebude.
Na internetu už se vedou vášnivé debaty zasvěcenců, jak by měly jednotliví hrdinové Pána prstenů vypadat, kdo by je měl hrát… Může film splnit jejich představy?
Nikdy se nezavděčíte všem. Já jen věřím, že i ti skalní příznivci původního příběhu ocení, jak je film při té své obrovitosti a výpravnosti dokonale propojený, celistvý, jak jednolitý má styl. Pokud jde o internet, nejsem zrovna počítačový odborník, neumím se ani stáhnout stránku. Ale nedávno jsem sledovala internetovou debatu, která se týkala mé postavy, byla tam i moje fotografie a lidé se dohadovali, jestli bych ji měla nebo neměla hrát zrovna já, jestli se na to hodím… Tak jsem to vypnula a řekla si, že se na to prostě musím vykašlat, nebudu se tím zabývat.
Jaké to je, trávit celé měsíce ve smyšleném, takřka pohádkovém světě Tolkienových bytostí, a pak se vracet do všední reality – k ledničkám, metru, autům, televizi?
Ze začátku to bylo hrozné, to je fakt. Při natáčení vlastně vznikla velká filmová rodina, která v tom Tolkienově světě hledala únik. A říše Pána prstenů se nám nezdála pohádková, byl to svým způsobem reálný svět, svět sám o sobě – a úžasně příjemný.
Naposledy jsem vás viděli v thrilleru Pod povrchem jako záhadnou sousedku Harrisona Forda. Bojíte se v kině ráda?
A jak! Já se bála dokonce i při tomhle filmu, i když jsem předem věděla, jak to dopadne. Takhle jsem se celá třásla strachy (předvádí)! Nemám ráda horory, kde teče krev, ale napínavé thrillery s tajemstvím miluji. To je hezký strach.
Mohu mít trochu osobnější otázku? Nosíte jméno jedné Shakespearovy postavy, princezny Mirandy z bouře. Je to náhoda? Hrála jste ji někdy?
Zatím ne, ale náhoda to není. Můj otec, v Austrálii velmi známý, především divadelní herec, kdysi hrál v Bouři roli Mirandina otce, krále Prospera. Snad proto mi dali tohle jméno, i když původně mě prý chtěli pokřtít Claudia.
Často se mluví o astronomických honorářích hollywoodských hvězd, takže čeští producenti si je ani netroufají oslovit. Jak je to s vámi? Za jakých podmínek byste byla ochotna hrát skoro zadarmo, a kdy byste naopak odmítla i vysoké finanční nabídky?
Já se nikdy neřídím podle peněz, už jsem vzala hodně rolí skoro zadarmo, teď budu třeba točit s režisérkou Agnieszkou Hollandovou snímek Julie jede domů. A naopak odmítám role, které mi nic neříkají, i když jsou skvěle placené a i když mají dobrý scénář. Pokud si nejsem jistá svou postavou, jestliže mě nezajímá, pak nemohu mít ani jistotu, že bych ji zahrála pořádně.
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
 Herečka Miranda Otto. |
