Otesánek je mýtus o vzpouře proti osudu

  10:20
Jeden z mezinárodně nejuznávanějších tuzemských filmařů, Jan Švankmajer, točí po svém. Zatímco dnešní generace často vezme v lednu do ruky videokameru a v prosinci už chystá premiéru, Švankmajer na svém Otesánkovi, který dnes slavnostně zahájí přehlídku Febiofest, pracoval patnáct let.

"Jak známo, lidové pohádky jsou vlastně převyprávěné staré mýty," říká o inspiračním zdroji své celovečerní hororové komedie. "A myslím si, že teď, po přečtení lidského genomu, nabývají tyto mýty na zvláštní aktuálnosti."

A jaký mýtus skrývá pohádka o Otesánkovi? "Bezdětní manželé se vzepřou osudu a dítě si na přírodě vyvzdorují. Doslova jí vyrvou tajemství zrození. Za vzpouru proti přírodě pak hořce pykají nejen oni, ale i jejich okolí. Ocitáme se tak v bezprostřední blízkosti jednoho ze základních mýtů civilizace: mýtu o Adamovi a Evě, nebo i analogického mýtu o Faustovi," říká s narážkou na svůj další film Lekce Faust šestašedesátiletý tvůrce, původně divadelník.

Absolvoval loutkářskou scénografii a režii na DAMU, působil jako divadelní výtvarník i režisér, vedl Divadlo masek a Černé divadlo. Filmové postupy a triky si vyzkoušel v Laterně magice, roku 1964 debutoval v animovaném filmu a čtvrtstoletí poté natočil celovečerní prvotinu Něco z Alenky. Jeho tvorba filmová, výtvarná i teoretická je spojována se Surrealistickou skupinou stejně jako u jeho ženy, výtvarnice Evy Švankmajerové.

"Kdo je Otesánek? Personifikace přírody, která nemá humanistické zábrany, která je naší láskou, přítelem i vrahem? Nebo je to naše temné nevědomí, které nás ovládá i ničí a s nímž dovedou komunikovat jen děti a blázni? Možná obojí. Rozhodně Otesánek představuje něco, co nás přesahuje, čeho bychom se rádi zbavili, či to aspoň ovládli, ale na čem zároveň lpíme, protože je to i naše dílo. Otesánek je iracionální část našeho života, kterou se marně snažíme rozumově zpacifikovat. A tak je Otesánek stále s námi a požírá nás. Možná je to trest za zpackanou civilizaci."

Jan Švankmajer



Právě s manželkou, která si prý někdy v půli osmdesátých let Otesánka vybrala pro svůj krátký kreslený film, se Švankmajer dohodl, že jí nápad "ukradne". Napsal filmovou povídku: "Ale v té době mi bylo jasné, že je to nerealizovatelné. Vrátil jsem se k ní až v devadesátých letech." Otesánek mu přinesl novou zkušenost: pracoval tu s klasickým příběhem i dialogy, navíc zde v jednom záběru použil počítačovou animaci - ač ji příliš nemiluje.

Herci sice žertují, že prý je Švankmajer animuje podobně jako loutky, ale jinak o něm mluví s úctou. "Pan Švankmajer mě nejen obsadil do svých filmů, ale také mě uvedl do svého světa. Vzal mě na pražskou výstavu surrealismu a laskavě mě po ní prováděl," vypráví Pavel Nový, který v Otesánkovi hraje souseda hlavních hrdinů. A Otesánkova matka Veronika Žilková dodává, že Švankmajera doma nedoceňujeme: "Po dobu natáčení tam spali studenti z celého světa. Ve spacácích. Jen aby mohli být při tom."

rozhovor s Janem Švankmajerem

Pohádky se pevně nedržím

Jen na otočku přiletěl Jan Švankmajer kvůli pražské premiéře Otesánka - vzápětí se vrací zpět do Rotterdamu, kde Otesánka a tři krátké snímky uvádí tamní mezinárodní festival. "Taky tam uspořádali mně a manželce Evě výstavu. Vyklidili celé muzeum a teď asi žasnou, že nám nestačí dva obrázky na bílé stěně. My jsme tam totiž kromě volné tvorby nastěhovali i hromadu rekvizit, loutek a mechanismů z filmů - od snímku Něco z Alenky přes Spiklence slasti až po Otesánka. Vlastně to vypadá spíš jako kabinet kuriozit," líčí Švankmajer.

Českou premiéru Otesánka jste dlouho odkládali.
Jezdili jsme s ním po světě. Hrál se na festivalu v Benátkách, v Kennedyho centru ve Washingtonu, v Káhiře - tam jen na ambasádě, kvůli přísné cenzuře, v Tel Avivu a dalších místech v Izraeli...

A všude se lidé smějí přesně na těch místech, kde to čekáte?
Musím říci, že ano, a přitom bych si toho cenil, kdyby mě svým smíchem na nečekaném místě překvapili. Spíš někde reakce chybějí kvůli překladu - třeba české "je to kluk jako buk" sedí, když víte, že je opravdu ze dřeva, ale v italštině asi použili jiného ustáleného úsloví, kde se ten druhý význam ztrácí.

Předpokládal jste, že se diváci na Otesánkovi mohou i bát?
Jistě, vždyť je to černá komedie, spíš groteska, čili střídavě se to hororové překlápí v groteskní, a naopak. To k žánru patří. Nadto se původní pohádky pevně nedržím, vždycky je to trochu jinak.

Je o vás známo, že zazlíváte filmařům natáčení reklam. Mám tedy chápat k absurditě dovedené "reklamy", které v televizi sledují hrdinové Otesánka, jako váš osobní "příspěvek" na tohle téma?
To víte, že ano! Považuji reklamu za kolaboraci dnešní generace - stejnou, jako když její předchůdci dělali filmy ke sjezdům KSČ. A paradoxně se synové také hájí úplně stejně jako otcové: že se učí řemeslo, že to dělají poctivě...

Váš příští film se prý jmenuje Šílení.
Ano, a to v obou smyslech toho slova, jako podstatné i přídavné jméno. Je to vlastně můj úplně první námět na celovečerní film, marně jsem ho nabízel někdy v 70. letech na Barrandově. Jádro zůstalo, ale jinak jsem scénář hodně přepracoval. Podobně jako Otesánek to bude film téměř hraný, jen pro zobrazení snů počítám s animací. Teď promýšlím, že by vedle hlavního příběhu běžel ještě druhý: nesouvisející, ale analogický a animovaný.

recenze filmu Otesánek

Smějte se, bojte se

M

Otesánek
(ČR, Velká Británie, Japonsko - 2000)

Scénář a režie Jan Švankmajer
Výtvarná spolupráce: Eva Švankmajerová
Kamera: Juraj Galvánek
Hrají: Jan Hartl, Veronika Žilková, Jaroslava Kretschmerová a další
Délka: 127 min.
ůže se stát, že někdo pocítí Švankmajerova Otesánka jako zradu. Jakže - ono se tu hodně mluví! A je tu méně animace, zato vícero "obyčejných" herců! A lidi se dobře baví; jsou snad na komedii?! Ovšemže jsou. Roduvěrných se ovšem nedotkne smích "na Otesánkovi" čili hororové, mytické i černě morbidní komedii, nýbrž smích "na Švankmajerovi": jako by snad režisérova surrealistická nálepka zakazovala zábavu.

A Otesánek opravdu zábavný je, dokonce snad vůbec nejzábavnější a nejlidovější ze Švankmajerových filmů. Což ovšem není nijak ve sporu s konstatováním, že zároveň náleží k jeho dílům nejzdařilejším.

Nikoli z "kosmopolitně" uznávaných a "všeplatných" předloh, jako v Lekci Faust či ve snímku Něco z Alenky, ale z "obyčejné" národní pohádky - již ve filmu sice mile, nicméně nadbytečně opakují citace z ilustrované knížky - režisér vytvořil ukrutnou i krutou legraci, která více než kdykoli předtím vyrůstá ze zcela neoddiskutovatelné reality. Postavy, obyvatelé činžáku, vedou se svými televizory, ledničkami, sklepy plnými harampádí a ubohou zahrádečkou na dvorku až bakalářsky tuctové životy. A s podobnou samozřejmostí přibude do jejich všedního světa i pařízek-Jezulátko, nad nímž se jímavě sklání hysterická Madona alias výtečná Veronika Žilková, hluchá k varování bezmocného manžela v neméně brilantní kreaci Jana Hartla.

Jistě, "dítě" máchající ohyzdnými kořínky namísto buclatých ruček je mysteriem, noční můrou, šílenou zrůdností, ale švankmajerovští rodiče je opatřují tolika zcela běžnými úkony od koupání přes pudrování zadečku po střihání nehtíků, až to laskání ve stylu "ťuťuťu ňuňuňu, ty náš drobečku" působí úplně normálně. A jistěže i směšně: s přepjatou mateřskou posedlostí volánky, faldíky a bačkůrkami kontrastuje přísně prozaický, ba pohrdavý pohled holčičky od sousedů (skvělá Kristina Adamcová), přemoudřelého fracka, jehož nekomplikovaní rodiče se střídavě děsí i dmou pýchou. Způsob, jímž tahle zpovykaná Lolitka dráždí chlípného, leč nemohoucího penzistu, je k popukání. Právě ona však, vedena dětskou představou o záchraně slabých, se nakonec ujme lidožrouta Otesánka a chystá mu jídelníček ze soupisky sousedů dle vlastních sympatií.

Osazenstvo domu doplňuje ještě domovnická "herdekbaba" s motykou, a tedy i klíčem k řešení; než se ovšem pohádkový zákon naplní, rozehraje Švankmajer skvostné krvavé hody - a zase na všedních kuchyňských detailech. Těžké tašky s proviantem, pára nad věčně bublajícími velehrnci, vlezlá sociální pracovnice, jejíž "zbytky" režisér efektně rozmázne na skleněné výplni dveří, skladiště odpadků a kostí, v něž se byt mění, to vše je báječné hřiště filmařovy fantazie - a na něm se bojovně rozkračuje matka, omlouvající "dítě" groteskními výroky. Vždyť ta husa ze sociálky beztak každého štvala!

Styl a smích, to jsou dva spolehlivé znaky Švankmajerovy tvorby, které v Otesánkovi dovedl k dokonalé souhře. Ale nezapomněl ani na strach: ačkoli zní neuvěřitelně, že by se dospělý člověk bál při staré známé pohádce, tenhle film umí i vystrašit.

Otesánek - fotografie z filmu

Otesánek - fotografie z filmu

Fotografie z filmu Jana Švankmajera Otesánek, který získal Českého lva za nejlepší film.

Otesánek - fotografie z filmu

Otesánek - fotografie z filmu

Otesánek - fotografie z filmu

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

Vím od mala, jaké to je žít bez soukromí, říká lovkyně Belladonna

28. března 2024

Vysíláme Dosud ji ve vědomostním pořadu Na lovu porazili jen desetkrát a správně odpověděla na více než 88...

VIDEO: Ruský film pro děti jde do kin. Tvůrci se postavili proti válce

28. března 2024

Ve čtvrtek 28. března bude mít v kinech premiéru rodinná animovaná dobrodružná komedie Domácí...

Dabéři Pokémona po letech spolu. Bylo to fyzicky nesmírně náročné, vzpomínají

27. března 2024

Premium Byli u začátku pokémanie v Česku. Když Ash, Brock a Misty v animovaném seriálu cestovali světem a...

VIDEO: Muzikálový fenomén. Své třicetiny oslaví Dracula velkým turné

27. března 2024  15:35

K blížícímu se třicátému výročí premiéry se slavný muzikál Dracula dočká halového turné. Od ledna...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...