RECENZE: Nemravné léto. Vysoké škole dráždění by slušela sevřenost

Anglicky se jmenuje A Bigger Splash, na Febiofestu se hrál jako Nemravné léto, do kin jde s názvem Oslněni sluncem. Ale do paměti se uloží jako velké sólo Ralpha Fiennese.

Italský režisér Luca Guadagnino netočí s hollywoodskými hvězdami poprvé, Tildu Swintonovou obsadil už do filmu Mé jméno je láska a počítá s ní i ve svém budoucím projektu stejně jako s Dakotou Johnsonovou. Obě herečky tvoří protilehlé strany výbušného čtyřúhelníku díla Oslněni sluncem, navenek zalitého prázdninovou pohodou na italském ostrově.

Herecky má jasně navrch Swintonová, a to přesto, že jí role slavné rockové zpěvačky odpočívající po operaci hlasivek s přítelem u moře nedovoluje takřka mluvit, nanejvýše šeptat či ve výlevu emocí sípat. Zatímco hrdinka Padesáti odstínů šedi Johnsonová má jediný úkol – vypadat dekorativně, aby mohla svádět zpěvaččina oddaného partnera, kterého hraje nevtíravě přitažlivý Matthias Schoenaerts.

Ovšem i tak dost matná lolitka ještě vybledne ve stínu svého údajného otce, hudebního producenta a zároveň bývalého milence rockerky v podání Ralpha Fiennese. Po pravdě na něho tu nemá žádný z hereckých kolegů, ne náhodou se v recenzích objevovalo srovnání Fiennesovy postavy s Mickem Jaggerem za bohatýrských let – a právě hudba Rolling Stones má ve snímku Oslněni sluncem také důležitou roli.

Do blažené idylky páru, který si lenivě vychutnává pohodlí pronajaté vily, soukromého bazénu a poloprázdných pláží, vtrhne Fiennes se svou filmovou dcerou jako uragán. Nelze mu odolat, nelze ho setřást ani umlčet, během pár minut obrátí naruby všechno počínaje výbavou ledničky a konče zavedenými rituály. Ke starým dobrým známým se nastěhuje se samozřejmou důvěrností, která je o to zrádnější, že ji dočasně oněmělá zpěvačka nemůže důrazně utnout.

A tak Fiennesův nezvaný host, noční můra každé domácnosti, organizuje večírky, zve dávné místní kamarádky, vaří, popíjí, žvaní a v neposlední řadě tančí. Hercovo taneční sólo, ztělesněná exhibice zdravé radosti, přidává filmu procenta navíc.

Dráždění a pokoušení

Režisérovi nelze upřít, že obratně buduje slunečnou náladu pospolité selanky, která pod clonou tlachání skrývá jedovaté ostny a stále dusnější napětí. Erotikou nabitá soutěž žen i vzájemné soupeření mužů se těžko tají zvláště v uvolněném letním plýtvání nahotou.

Oslněni sluncem

55 %

Itálie / Francie, 2015, 124 min

režie: Luca Guadagnino

hrají: Dakota Johnson, Ralph Fiennes, Tilda Swinton, Matthias Schoenaerts, Aurore Clément

Navenek se nic neděje, co může být přirozenějšího, než že bývalí partneři jedou společně na nákupy či na slavnost do městečka a zbylá dvojice vyrazí třeba do zátoky. Jenže každé takové nevinné přeskupení párů vyostřuje vášně, i ty bývalé, které Guadagnino dost zbytečně dovysvětluje v krátkých retrospektivních obrazech – byť gesto Swintonové na koncertním pódiu před šílejícím publikem má sílu okamžiku.

Nicméně vysoké škole dráždění a pokoušení pod maskou veselého rodinného karaoke sluší komorní sevřenost, odtikávající vteřiny k neodvratné tragédii – stejně jako ve slavném Bazénu s Alainem Delonem a Romy Schneiderovou, neboť Oslněni sluncem přináší jeho očividný remake. Jenže nová verze zaplete do pointy politickou aktualitu, čímž důmyslnou stavbu i náladu zradí.

A sotva se stylový erotický thriller zlomí v moralitu, nasbírané body se zas odepisují. Nakonec tedy divácká paměť zaznamená jen moře, slunce, víno a Fiennesovu nakažlivou nespoutanost, s níž tančí jako při pohanském obřadu na počest jediné pravé lásky: rokenrolu.