Nejspíš ano. Snímek české režisérky Pepy Lubojacki má v záplavě cizojazyčných filmů opravdu šanci zaujmout pro svou výraznou formu zpracování. Určitě víc než současná standardní česká produkce, která se do oscarových nominací opakovaně nedostává už třiadvacet let. Vzhledem k tomu, že v minulých ročnících neuspěly ani tuzemské vysokorozpočtové bijáky jako Zátopek či Vlny, se nezdá, že by zbývající čtveřice adeptů na tom tuto sezonu mohla něco změnit.
Česko vyšle do bojů o Oscara dokument o závislosti na sídlišti, už má cenu z Berlinale |
Nezvyklý film na to jde jinak. Režisérka v intimní koláži rozpohybovala rodinné fotografie pomocí umělé inteligence. K divákům tak skrze archivní snímky z 80. a 90. let z prostředí pražského sídliště promlouvají samy objekty jejího zájmu - tedy závislostí zničení bratr a bratranci, samotná autorka i další členové rodiny. Je to působivé, repetitivní a místy divácky až těžce nekomfortní, ovšem zanechá to výraznou stopu.
Lubojacki totiž tento postup kombinuje s reálnými záběry ze současnosti, kdy se opakovaně s kamerou mobilního telefonu vrací za svým bratrem, aby jej aspoň na chvíli vysvobodila z tenat bezdomoveckého nepořádku a každodenní alkoholové mlhy. Je to marný boj, ovšem v těchto momentech je snímek naopak poutavě křehký a intimní. Nevypráví totiž jen povšechně o konkrétním boji s alkoholismem na jedné pražské periferii, ale spíše o sourozenecké lásce a rodinných vazbách. Tedy o nadčasových, celosvětově srozumitelných tématech. Možná že právě proto tak zaujal na prestižní přehlídce Berlinale, ze které si letos odnesl hned dvě ceny.
Finanční odměnou podpořím bratra bez domova, říká česká vítězka Berlinale |
V našich kinech tento experimentální snímek příliš velkou parádu neudělá, téma diváka spíš odradí a forma dokonce vyděsí. Ovšem v tom, kdo se přesto odváží nonkonformní snímek zhlédnout, jistě zanechá výraznou stopu. Třeba právě takto zaujme i za mořem.
Akademie každopádně už druhý rok po sobě učinila jasné a výmluvné rozhodnutí, když do klání poslala netradiční dokument. Posledně to s dílem Ještě nejsem, kým chci být nevyšlo, tak letos nasadila ještě experimentálnější kalibr. Už jen ta odvaha a pokus jít na to jinak se cení.
