Na projekci do Varů 8. července totiž nepřijel režisérčin bratr David, který se potýká se závislostí na alkoholu a střídavě žije bez domova.
„Chtěla bych poděkovat hlavně mýmu bráchovi, který tady s náma není, i když jsem chtěla, aby přijel. Není zrovna v životní situaci, aby tenhle nápor zvládnul. I to, jak tady teče pivo proudem,“ začala režisérka Pepa Lubojacki úvodní řeč k filmu.
Česko vyšle do bojů o Oscara dokument o závislosti na sídlišti, už má cenu z Berlinale |
Následně vyzvala diváky, aby Davida společně pozdravili, a pozdrav si natočila na mobil. Velkým sálem se tak rozlehlo hromadné: „Čau, Dádo“. „Myslím si, že bude hrozně happy,“ dodala režisérka.
O čem je film Kdyby se holubi proměnili ve zlato
Film je intimním rodinným portrétem a ohmatává otázku, zda může být závislost dědičná. Zároveň ukazuje, jak těžké je podobný vzorec ukončit a začít žít bez drog a alkoholu.
Přestože se kamera soustředí především na závislé členy rodiny, otce obou protagonistů, bratra Davida a dva bratrance, kteří také podlehli látkové závislosti, nejde jen o „šmírování“.
KVIFF 2026 |
Snad ještě víc než samotná závislost vystupuje do popředí spoluzávislost autorky filmu, která v průběhu let zaujímá k bratrovi různé postoje. Zachraňuje ho, vzteká se, okamžitě cítí lítost, odpouští, pomáhá, odchází, znovu bratra hledá, nabízí mu oporu, hroutí se, už nemůže, a přesto znovu zasahuje. Diváky tak bere s sebou na emoční jízdu, ve které se láska, bezmoc, únava i naděje neustále přelévají jedna do druhé.
„Chtěla bych, aby k sobě byli lidi laskavější. A když vidíte někoho, kdo vypadá, že potřebuje pomoc, tak se ho třeba zeptali, jestli pro něj něco můžete udělat,“ vyzvala během řeči autorka filmu.
I mě samotnou jako divačku tak přizvala k otázce, nakolik bych byla ochotná pomáhat někomu, u koho závislost opakovaně vítězí nad sliby, vztahy i závazky.
Film se nebojí AI ani básnických přirovnání
Nečekejte však přímočarý časosběrný snímek po vzoru Heleny Třeštíkové a dalších dokumentaristů. Film zahajují mluvící fotografie režisérčina bratra i jí samotné, které nás zvou na panelákové sídliště.
Název Kdyby se holubi proměnili ve zlato vychází z myšlenky, že holubi mohou připomínat lidi bez domova. Shromažďují se v parcích, nechtějí být sami, hledají jeden druhého, pátrají po potravě a ostatní je často odhánějí nebo přehlížejí. Co kdyby ale byli holubi ze zlata? Stali by se ozdobou města, lidé by je lovili, dělali si z nich náhrdelníky a najednou by byli žádoucí.
Česko-slovenský film Pepy Lubojacki získal na Berlinale cenu za nejlepší dokument |
Právě na podobných metaforách stojí velká část filmu. Kdyby se holubi proměnili ve zlato tak není jen sondou do jedné rodiny zasažené závislostí, ale také kreativním uměleckým počinem, který se nebojí pracovat s obrazem, poezií ani umělou inteligencí.
„Novináři se nás často ptají, co si myslíme o využití AI ve filmech. Já odpovídám, že pokud AI není v uměleckých rukách a není využita kreativním způsobem, nemá žádnou hodnotu,“ doplnil k filmu umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och.
