Při svém startu 6. září 2005 počítala Ordinace v růžové zahradě s pětatřiceti díly, nakonec jich bude mít celkem 1 025. O „velkém finále“ mluví televize Nova po celé jaro, závěrečná epizoda s názvem Druhá šance by se měla vysílat 10. června.
Mimochodem loučení režíroval Jaroslav Fuit, který vedle Ordinace točil Poldu pro konkurenční Primu, a na scénáři pracoval Jan Gardner, podepsaný třeba pod projektem ČT První republika. V Česku je to běžná věc, koneckonců Ordinaci rozjížděl – tehdy společně s její stále běžící podvečerní souputnicí jménem Ulice – tehdejší ředitel Novy Petr Dvořák, který již deset let šéfuje Kavčím horám.
Změny se děly také v seriálu samém, roku 2008 přidali tvůrci k názvu číslovku – Ordinace v růžové zahradě 2 – a z původní gynekologie se vyprávění přesunulo i do jiných oddělení smyšlené kamenické nemocnice, na pediatrii, chirurgii a plastickou chirurgii.
Což beztak nehrálo podstatnou roli, neboť v Ordinaci víc než o medicínu šlo vždy hlavně o milostné vztahy, náklonnosti, řevnivosti, intriky. Vždyť i v aktuálních dílech se vedle lásky řeší třeba únos, pokus o vraždu, podnikání v gastronomii; kde vlastně zůstali lékaři?
Tam, kde všude ve světě takzvaných nekonečných seriálů; v pozadí citových melodramat. A nejen proto, že v souvislosti s hereckými změnami občas některá postava zemře, odjede na stáž nebo se přestěhuje do odvozené série, jakou v případě Ordinace zastupovali Doktoři z Počátků, kteří vydrželi s dechem jen na pět řad.
Našinci Bibi s Patrikem totiž nejsou zdaleka jediní svého druhu. Tak třeba Laura nyní musí hlouběji pronikat do Martinova vztahu s bratrem – a také má za zády nemocnici. Americký seriál General Hospital vyhlíží již padesátou sezonu, má bezmála patnáct tisíc dílů, vysílá se nepřetržitě od roku 1963 a rovněž postupně přešel od hrdinů z řad zdravotnického personálu k jejich rodinám a k dění ve městě vůbec.
Podobně Chloe, která se v seriálu Tak jde čas zrovna dozvěděla pravdu o Kristen, už sotva dohlédne až k počátkům americké ságy, vysílané od roku 1965. Vznikla kombinací dvou osvědčených modelů, bílých plášťů a rodinné kroniky. Výsledkem se stal příběh z doktorské domácnosti, který nedávno překonal hranici čtrnácti tisíc epizod.
Pokud jde o herecké rarity, William Patrick Roache hraje Kena Barlowa v seriálu Coronation Street od první části uvedené v prosinci 1960 až dodnes, čímž si vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Vůbec nejdéle vysílaným seriálem na světě pak již asi zůstane titul U nás ve Springfieldu, který běžel v americké televizi v letech 1952–2009, tedy padesát sedm let, nepočítaje v to jeho rozhlasovou podobu, vysílanou již od roku 1937.
A třeba takový Dallas zase vstoupil do dějin tím, že při svém startu na prahu 80. let si připsal více než 83 procent ze všech diváků sedících právě před obrazovkou.
Vedle zámořských rekordmanů vyhlíží Ordinace jako popelka, nutno však dodat, že na rozdíl od klasických mýdlových oper dostávala prostor v hlavním vysílacím čase. Což je vyšší seriálová kategorie, které nyní kralují animovaní Simpsonovi s dvaatřiceti řadami, následovaní kriminálkou Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti.
Důvody konců zdánlivě nekonečných seriálů bývají však všude stejné: pád sledovanosti. V případě Ordinace zbyla ze dvou milionů fanoušků sotva polovina, poslední ránu jí zasadila konkurenční Slunečná z produkce Primy, která po léta neporazitelnou „pravidelnou dávku emocí“ loni sesadila z trůnu; okamžitě, trvale a prakticky stejnými zbraněmi, pouze v jiných kulisách. Ostatně zpráva, že Ordinace skončí, vyvolala srovnatelný povyk fanouškovského tábora jako náznak tvůrců, že ani Slunečná se nebude vysílat navždy.
Nicméně konec seriálu ještě nemusí znamenat naprostou nicotu, zejména v době internetu. Televize lákají ctitele děl na pokračování, aby sledovali jejich předpremiéry na placených portálech s náskokem před televizním nasazením.
Původní pořadí – nejprve na obrazovku, pak na web – se postupně obrací, vznikají už tituly určené primárně právě pro internetové platformy jednotlivých stanic. ČT na takové projekty dokonce vypisuje soutěže zahrnující i žánr hraných dramatických či komediálních seriálů či povídkových cyklů.
A Nova, která všemožně posiluje vlastní předplatitelskou základnu Voyo, může mít podobné plány právě s Ordinací. Alespoň i tak si lze vyložit tajuplné výroky jejího vedení, že „nechceme, aby milion lidí bylo nešťastných“ a že „za pár měsíců budete překvapeni“. Zatím jsou to výhradně čiré spekulace, nicméně dávají smysl. I ekonomicky.
Výroba internetové podívané vyjde levněji, nadšenci si za ni přitom zaplatí, a kdyby se podzimní televizní náhradník Ordinace v růžové zahradě náhodou v očích publika neujal, vždycky se Bibi s Patrikem mohou plynule vrátit z internetové videotéky zpět do klasického vysílání, aby sklízeli nové rány osudu. V seriálovém světě zkrátka velké finále může označovat taky jenom drobnou přestávku.
