Ondi Timonerová

Ondi Timonerová | foto: Profimedia.cz

Utěšoval ty, kteří měli po jeho asistované sebevraždě dál žít

  • 0
Do západních kin přichází snímek americké filmařky Ondi Timonerové, která natočila dokument o posledních dnech jejího otce. Ten se po čtyřech desítkách let života s ochrnutou polovinou těla rozhodl podstoupit asistovanou sebevraždu.

„Filmuji 30 let a vždy jsem snila o tom, že budu vyprávět příběh svého otce. Snažím se natáčet filmy o osobnostech, které popisuji jako ‚neskutečné vizionáře‘. O lidech s jedinečnou vizí, kteří někdy dělají nemožné, aby ji zrealizovali – a kteří musejí čelit pochybám a výsměchu, jimž jsou vystaveni,“ napsala k svému poslednímu dílu Timonerová v The Guardianu.

Za takového vizionáře označila i svého otce Eliho, který před půl stoletím založil leteckou společnost Air Florida. O deset let později, v pouhých 53 letech, dostal mrtvici, když mu masér narovnával krk. Ochrnul na jednu polovinu těla, oslepl na levé oko a mohl chodit jen o holi.

„Přesto mu jeho humor, odolnost a grácie umožnily pokračovat v bohatém a úspěšném životě dalších 40 let,“ pokračovala dokumentaristka. V 92 letech měl ale už dost. Žil ve stále větších bolestech, nechtěl být nikomu na obtíž, ale přirozený odchod ze života ne a ne přijít. Proto začal prosit své blízké, aby mu s tím pomohli. Zjistili, že Kalifornie asistovanou sebevraždu umožňuje, a tak udělali vše nezbytné.

Během dvou týdnů před datem úmrtí, který si nemocný stanovil, se s ním chodili loučit příbuzní a známí. „Všimla jsem si, že každý, kdo přišel do obývacího pokoje mých rodičů a pak odešel, prošel proměnou. Zdálo se, že je utěšila a povzbudila otcova nebojácnost, láska – a bystrý vtip,“ uvedla Timonerová.

„Stáří není pro slečinky,“ cituje herečku Bette Davisovou v komentáři k filmu časopis The Spectator. Podle kterého diváci jeho zhlédnutím získávají i jeden z návodů „jak být menschem“, tedy mimo jiné konat dobro, aniž by se od toho očekávaly nějaké výhody či protislužby. Vidí okamžik smrti, který ve své neuvěřitelné nevýraznosti zároveň přináší hluboké pohnutí.

Dvojnásobná vítězka festivalu nezávislých filmů Sundance Timonerová, která snímku dala název Poslední let domů, má za sebou několik uznávaných dokumentů. Na 44. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech před 13 lety představila film Žijeme na veřejnosti, který pojednává o Joshu Harrisovi, propagátorovi internetové komunikace a streamování, který dostal přezdívku Warhol internetu.

Za to dostala ocenění na Sundance, stejně jako za film Dig!, v němž se věnovala dvěma hudebníkům a jejich zápolení s rozvírající se propastí mezi uměleckou integritou a pábením komerční mainstreamové tvorby.