Oliver Stone: Češi žijí v bublině, o politice se bavit nebudeme![]() |
Autor slavného válečného filmu Četa se často kriticky staví k americké zahraniční politice, kterou považuje za řízenou nacionalistickými a imperialistickými zájmy. Na druhou stranu je i Stone kontroverzní postavou americké kinematografie, přičemž někteří kritici ho obviňují z propagace konspiračních teorií. Jeho filmy dohromady vydělaly po celém světě 1,3 miliardy dolarů.
Letos Stone dokončil film s názvem White Lies, který označil za svůj poslední hraný celovečerní film, na němž se podílel jako scenárista a režisér. Jde o autobiografické mezigenerační rodinné drama s Joshem Hartnettem, Willem Dafoem, Michaelem Douglasem a Ellen Barkinovou v hlavních rolích a má představovat tematický odklon od jeho dřívějších politicky zaměřených děl.
Stone se narodil v roce 1946 do bohaté rodiny na newyorském Manhattanu. Otec byl synem židovského obchodníka, matka přísnou katoličkou s francouzskými kořeny. Po roce studia Stone odešel z univerzity v Yale a jako učitel-dobrovolník se poprvé dostal do Vietnamu. V roce 1967 se do války vrátil již v uniformě. Po sérii zranění, traumatizujících zážitků z bojů a s několika vyznamenáními odjel zpět do USA, kde mu armáda zaplatila studia na filmové škole.
Deziluze z Vietnamu se na dlouho stala Stoneovým hlavním tématem, natočil několik krátkých filmů o veteránech a čekal na příležitost zrealizovat velký film. Zlom v jeho kariéře přišel až v roce 1986, kdy se mu podařilo sehnat investora a natočit film Četa, k němuž napsal i scénář. Četa se stala mezníkem v dějinách válečného filmu a odstartovala Stoneovu hvězdnou kariéru. Ve filmu ukázal válku sugestivně a efektně obnaženou až na dřeň - zabíjení civilistů, krutou nesmyslnost některých vojenských operací a rozklad osobnosti vojáků. K tomuto tématu se později vrátil v dalších dílech z vietnamské trilogie - Narozen 4. července (1989) a Nebe a země (1993).
Který film Olivera Stonea máte nejraději?
Po Oscary ověnčené Četě se Stone pustil do dalšího komerčně úspěšného projektu, filmu o světě velkých financí s názvem Wall Street (1987). Za postavu bezohledného milionáře získal Michael Douglas svého prvního hereckého Oscara a Stoneovy akcie na filmovém trhu zvýšily svou hodnotu.
V roce 1991 zfilmoval osudy legendární skupiny The Doors a především se věnoval smrti amerického prezidenta J. F. Kennedyho ve filmu JFK. Za tento snímek však sklidil i negativní ohlasy, kritici mu vyčítali manipulaci s fakty, podsouvání spekulací do reálných kulis a důraz na spiklenecké teorie. V roce 1994 pak Stone natočil podle scénáře Quentina Tarantina film Takoví normální zabijáci, od jehož prvoplánově moralistického vyznění se však Tarantino distancoval.
V dalším období Stone střídal žánry - vedle snímku o prezidentu Nixonovi (Nixon, 1995) si vyzkoušel temný krimi žánr ve filmu U-Turn (1997) nebo popsal svět amerického fotbalu ve snímku Vítězové a poražení (1997).
Převážně kritické reakce zejména v Americe pak sklidil svým dokumentem Comandante z roku 2003, v němž vylíčil kubánského diktátora Fidela Castra s tak velkým pochopením, že občas přerostlo až v obdiv. Komerčně příliš neuspěl ani historický velkofilm Alexander Veliký (2004). Smíšené pocity vyvolal u diváků i film World Trade Center (2006). Prezidentskou trilogii dovršil snímkem o Georgovi Bushovi mladším (W.; 2008). V roce 2016 vzbudil velkou pozornost snímkem Snowden, jehož hlavním námětem je postava Edwarda Snowdena, jenž vynesl informace o rozsáhlém sledování lidí americkou špionážní agenturou NSA.
O rok později Stone zase vyvolal vlnu zájmu i kritiky obsáhlým rozhovorem s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. A v roce 2024 uvedl dokument Lula o brazilském levicovém prezidentovi Lulovi da Silva.
Pod palbou kritiky se Stone ocitl i v roce 2010 za své výroky o Židech a nacistickém diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Režisér si mimo jiné stěžoval na „židovskou převahu v médiích“. Podle deníku The New York Times pak Stone v rozhovoru také hájil nacistického vůdce Adolfa Hitlera. „Hitler byl Frankenstein, ale měl také svého doktora Frankensteina,“ uvedl s tím, že na vzestupu diktátora měl podíl německý, britský a americký průmysl. „Hitler mnohem více poškodil Rusy než Židy,“ uvedl také režisér. Již v minulosti přitom Hitlera označil za obětního beránka.
V roce 2013 byl hostem karlovarského filmového festivalu, kde převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Je potřetí ženatý, má tři děti.

























