Tvůrci Havla byli podle Geislerové velmi pečliví, což má ráda. „Příprava, kdy všichni všechno rozebíráme, diskutujeme o tom, kdo koho hraje, co o něm ví, o kom mluví a z jakých kdo čerpá zdrojů, je má oblíbená část natáčení,“ vzpomíná herečka. „Bavilo mě taky dívat se na Viktora Dvořáka, protože on opravdu vypadá jako Havel,“ dodává o představiteli titulní role.
 |
Když jí režisér Slávek Horák nabídl roli Olgy, byla dojatá. „Na Olze Havlové je zajímavé a svým způsobem obdivuhodné, jak byla skromná. Nikam se nedrala. S ní je hrozně těžké najít nějaké rozhovory. Téměř neexistují. Její tlumočník mi vyprávěl, jak mu říkala - Vezmi to za mě, mě to nebaví, já jdu na cigáro. Byla taková dáma-dřevorubec, ale to je jen moje představa o ní poskládaná z různých střípků a z knih o ní,“ podotýká Geislerová.
Na záhadné postavě se jí líbil kontrast: „Obyčejná holka ze Žižkova vyučená u Bati, ostrá, rázná, praktická - a přesto působila jako královna, noblesní aristokratka, krásná a důstojná žena. Na jedné straně uzavřená, moc lidí si k sobě nepouštěla, na druhou stranu organizovala akce na Hrádečku, večírky a happeningy. Musela být strašně zábavná. Ale když zavelela, že se jde spát, tak s ní nikdo nediskutoval. Velmi silná osobnost,“ míní herečka.
Osobně Olgu Havlovou potkala jen několikrát, na jedné premiéře jí byly i s Táňou Vilhelmovou představeny, ale myslí se, že jako jako „mladé zpovykané herečky“ ji nijak nezaujaly. S Václavem Havlem se potkala víckrát: „Můj nejoblíbenější zážitek s ním byl na karlovarském filmového festivalu, kdy nám z legrace napsal amnestii na účtenku z baru,“ vzpomíná.
Kdyby měla svou postavu Olgy Havlové popsat třemi slovy, zvolila by herečka přívlastky silná, upřímná a nedostupná. „Ale tři slova mi nestačí, přidala bych ještě tolerantní a stoprocentně svobodná. Nesnesla jakékoli omezení pro sebe a ani jiné neomezovala. Ve všech dobách, i za prezidentských ochranek, byla vždy svobodná a krásná,“ míní Anna Geislerová.
Hereččinu proměnu v roli Olgy Havlové od 60. let po rok 1989 najdete na videu.
