Setkání s ukrajinským režisérem Olehem Sencovem, který hned první dny války narukoval do armády a dodnes bojuje na frontě, patřilo na letošním karlovarském festivalu k těm nejpůsobivějším. Vysoký a zamlklý tvůrce sem dorazil v rámci vojenské dovolené, aby divákům představil snímek Real. Syrový, hodinu a půl dlouhý autentický záznam ze zákopů, který natočil na svou omylem spuštěnou kameru na helmě. Osmačtyřicetiletý krymský rodák a držitel Sacharovovy ceny strávil po anexi Krymu pět let v ruském vězení.
Na karlovarském festivalu jste se setkal i s prezidentem Petrem Pavlem. Jak na vás působil?
Udělal na mne velmi silný dojem. On je u nás na Ukrajině pro svou podporu a názory velice populární. Při osobním setkání jsem se přesvědčil, že jde o politika, který oplývá střízlivým vnímáním situace bez zbytečných iluzí.
Jak moc jste na festivalu sledoval situaci na frontě? Dokážete si od toho vůbec odpočinout?
Samozřejmě ji sleduji pořád, nemohu se od toho odpojit. Vedle klasických zpráv máme s kamarády vojenský chat. Mám spoustu zdrojů, jen klasické zpravodajství by mi plnohodnotné informace nedodalo.
Na Krymu vždy vládla určitá politická pasivita a zpoždění. Stále se zde držel jakýsi komunistický sentiment, komunisté získávali nejvíc hlasů. Takže zdejší lidé ani tak neinklinovali k Rusku, jako spíš k minulosti, ke vzpomínkám na SSSR.
