Neděle 15. prosince 2019, svátek má Radana, Radan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 15. prosince 2019 Radana, Radan

Olbrychski si dětských diváků váží

  8:54aktualizováno  8:54
Na filmový festival ve Zlíně letos zavítala silná trojice osobností polského filmu. Jsou to režiséři Krzystof Zanussi, Filip Bajon a herec Daniel Olbrychski. Daniel Olbrychski vytvořil řadu skvělých filmových rolí. Hrál například ve snímcích Březový háj, Struktura krystalu, Plechový bubínek, Lazebník sibiřský, Pan Tadeáš. Jeho filmové počátky jsou úzce spjaty s tvorbou režiséra Andrzeje Wajdy, v jehož filmech vytvořil zásadní postavy. Ve Zlíně se představil v soutěžním filmu Filipa Bajona Jaro přichází.

Jeho názor na polskou kinemtografií je jiný, než například pohled režiséra Filipa Bajona, který vidí budoucnost polského filmu velmi skepticky.

"Nejsem pesimista, i když mnozí polští režiséři jsou velmi nespokojení. Stále děláme pro kina 25 až 30 filmů za rok a mnoho z nich je hodně dobrých. Distribuce je v rukou Američanů, ale  tak je to v celé Evropě," podotýká herec.

"Jedině ve Francii je poměr produkce domácí a zahraniční vyrovnaný. Hrál jsem ve dvaceti francouzských snímcích a možná čtyři byly opravdu zajímavé, ale jelikož sebe a rodinu musím nějak uživit, hrál jsem i v průměrných filmech. Situace není opravdu ideální, ale politici přece nedávají peníze na filmy. Hodně však strádají resorty jako školství či zdravotnictví," říká o situaci v ve své zemi.

Ovšem Francouzi jsou daleko větší patrioti. A to se týká i filmu...
Ano, francouzští diváci si myslí, že jejich herci jsou daleko lepší než američtí. Vidím to třeba, když jedu po Champs Élysées, kde visí filmové plakáty. Je tam deset upoutávek na americký film, ale i deset na francouzský. Stejně na obálkách časopisů, které zaplňují obličeje domácích umělců. Francouzi milují sami sebe a jsou na sebe patřičně hrdí.

Poláci na polské filmy nechodí?
Mladí navštěvují kina hodně, ale starci jako já už raději sedí doma před televizí. Neúčastním se ani premiér, nemám je rád. Mládež je po padesáti letech komunismu velice hladová po jiných než ruských dílech, a proto doslova hltá americké akční trháky.

Najdou se i polské filmy, které vyprodají kina?
Například veliký režisér Andrej Wajda nebo Jerzy Hoffman si vzali jako téma polskou klasiku a měli neuvěřitelný úspěch. Hoffman natočil Ohněm a mečem a dalo se předpokládat, že film bude mít jistý ohlas. Vidělo ho zatím osm milionů diváků a pořád na něj lidi chodí. Wajda natočil Pana Tadeáše podle epické básně, s nižším rozpočtem než Hoffman, a taky měl obrovskou návštěvnost. A mohu porovnávat s jinými zeměmi, avšak ani ve Francii není běžné, aby filmy vidělo více než pět miliónů lidí. Polští režiséři středního věku nejsou zvyklí shánět peníze na projekty a čekají peníze od státu. Neumějí to, protože žili za komunismu, a ještě se v tom nenaučili chodit.

Dokážete srovnat situaci v Polsku s českou kinematografií?
Vy jste trošku chytřejší, umíte se rychleji zorientovat. Pozoruji to i na vašich cestách. Každým rokem, když projíždím Českou republikou, vidím rozdíly, je to čím dál lepší. V Polsku jsou silnice strašné. Pokud není člověk dobrý řidič, vystavuje se velkému nebezpečí. Nechápu, že se deset let po pádu komunismu o komunikace nikdo nestará. Po čtyřech letech se u nás vždy mění vláda a nikomu se nechce s ničím začínat, protože by smetanu za něj slízl ten nastupující.

Cítíte se po tolika letech, které jste prožil ve Francii, stále Polákem?
Do Polska jsem se z Francie vrátil ještě před pádem komunismu, protože kdybych přijel dříve, dopadl bych jako hrdina Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí. Sebrali by mi pas. Mimochodem hrál jsem v tom filmu příslušníka StB a Philip Kaufman  mi nemusel ani radit, jak takovou postavu hrát. Říkal mi, že přeci znám takové typy lépe než on. A i kdybych žil na Měsíci, zůstanu samozřejmě navždy Polákem, to je bez diskuse.

Jak se vám líbí na festivalu?
Měl jsem hodně naplněný program, byli jsme se podívat jen ve zlínských ateliérech, jinak jsem dělal spoustu rozhovorů. I festivaly jsou určitou podporou distribuce filmu. Vše, co k tomu patří, je důležité, i ohňostroj, i rozhovory jsou potřebné k šíření povědomí o festivalu a filmech vůbec. Na podobném festivalu se zaměřením pro děti a mládež jsem poprvé, ale považuji si velmi dětských diváků, protože z nich vyrůstá budoucí publikum.

Polský herec Daniel Olbrychski je jedním z nejvýznamnějších hostů, kteří letos přijeli na filmový festival ve Zlíně. Přijel s delegací k filmu Jaro přichází. (27.5.2002)

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Ve věku 61 let zemřela zpěvačka Roxette Marie Fredrikssonová

V pondělí 9. prosince zemřela švédská zpěvačka Marie Fredrikssonová, která společně se skladatelem a kytaristou Perem...

RECENZE: Tereza Brodská udělala pro své parádní sólo víc než všechno

Pokud se krásná herečka dovede zohavit a shodit až k vyložené trapnosti, pak je vážně dobrá. Což ukázkově platí pro...

RECENZE: Curiosa slibuje lekci neřesti s katalogem ženských zadnic

Francouzský film Curiosa jde do kin s omezením „do patnácti let nevhodný“, ač by počtem lechtivých scén vydal i na...

RECENZE: Manželské etudy s reklamkou. Svatba je mejdan, příbuzní nikde

Každý osud je jedinečný, takže hledat v cyklu Hany Třeštíkové Manželské etudy: Nová generace obecnější sociologickou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Donutil se vrací do Prahy. Taková příležitost se neodmítá, říká o roli v ABC

Po Vánocích to budou tři roky, co Miroslav Donutil spolu s derniérou Sluhy dvou pánů opustil pražskou činohru. Nyní se...

Premium

Zoufale jsme se snažili postřeleného muže zachránit, líčí lékař z Ostravy

Hrudní chirurg Marcel Mitták z Fakultní nemocnice Ostrava se snažil s týmem zdravotníků zachránit jednoho z těžce...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky

VIDEO: Komedie Krotitelé duchů: Odkaz vrací před kameru původní hrdiny

Po nevydařeném pokusu o ženskou verzi se legenda vrací k podstatě. Film Krotitelé duchů: Odkaz, jenž do kin jde 9....

RECENZE: Manželské etudy s reklamkou. Svatba je mejdan, příbuzní nikde

Každý osud je jedinečný, takže hledat v cyklu Hany Třeštíkové Manželské etudy: Nová generace obecnější sociologickou...

DO KINA: Erotika, strašení a zasněžená animace. Oddechový čas

Čtyři novinky týdne zosobňují oddechový čas před velkým třeskem, tedy nástupem posledního dílu Star Wars. Raritou...

Můj otec špión, navíc dvojitý. Dcera odhaluje rodinnou historii

Pod názvem Můj otec špión zamíří od neděle do kin ojedinělý dokument, natočený v koprodukci Česka, Lotyšska, Německa a...

Najdete na iDNES.cz