Jak na výhru reagovala představitelka hlavní hrdinky, Dorotka?
Měla obrovskou radost, po Střevíčku prahla od chvíle, kdy ho ve Zlíně spatřila.
Už se naučila pohybovat ve světle ramp?
Na Berlinale, kde jsme Vlka představili v soutěži, byla ještě trochu vyjukaná. Potom jsme získali Ledňáčka, cenu v Plzni, a to už se cítila, jako ryba ve vodě. Myslím, že je pro ni důležité, aby mohla komunikovat v rodném jazyce. Autogramiády se svými vrstevníky vysloveně miluje.
Jak konkrétně vypadají?
Děti za ní chodí jako za opravdovou velkou hvězdou, ve Zlíně se na ní přišlo podívat přes dvě stovky dětí a skoro každé mělo nějakou otázku. Padaly takové dětské dotazy, kde bydlí, co ráda jí, nebo jestli se bála vlka. Užívám si s ní, jak je to upřímné a opravdové.
Zažila jste už někdy něco podobného?
Zažila a překvapivě právě tady ve Zlíně. Před několika lety tu vyhrál můj film Příušnice. Byl to podobný typ snímku, taky se nenašel téměř nikdo, komu by vadil. Dostávala jsem na něj velmi kladné, nebo jen kladné ohlasy. S Vlkem je to stejné, všichni nám říkají, jak je to báječný film.
Už víte, kdo z vás si odveze Zlatý střevíček domů?
To už jsme si s Dorotkou předem dohodly, budeme se střídat. Vzhledem k tomu, že Ledňáčka má Dorotka, Střevíček je můj. Ale jen dočasně.
