RECENZE: Je fér k nahotě mužů i žen. Seriál Normální lidi sází na přirozenost

Esence dospívání se vším všudy. Láskou, zmatením i ambicemi. To je seriál Normální lidi. Dvanáctidílná série vznikla na objednávku internetových televizí BBC Three a Hulu v reakci na celosvětový úspěch románu mladé irské spisovatelky Sally Rooneyové. V Česku jej uvedlo HBO GO.

Kdo by však čekal výjimečný příběh, bude zklamán. Osud hlavních hrdinů, Connella a Marianne, se nijak neliší od tisíců, možná milionů dalších. Už jste jej někdy slyšeli, dokonce jej možná sami prožili. Zní to jako otřepaná fráze z reklamy na novou telenovelu, jenže právě v ní leží odpověď na otázku, proč Rooneyová slaví takový úspěch.

Connell a Marianne pochází z malého irského městečka a zatímco on, talentovaný student i hráč fotbalu, syn matky samoživitelky, se těší zájmu středoškolského kolektivu, ona, okolím nepochopená intelektuálka s movitou ale destruktivní rodinou, by nejradši vypadla na univerzitu. A ono se tak i stane. Mezitím i potom se však oba stihnou několikrát zamilovat i odmilovat, do sebe i do jiných, ublížit i zachránit se, ztratit se i znovu najít.

Autorka Sally Rooneyová se v knize spolehla na autenticitu. Na to, co si ještě ve 29 letech čerstvě pamatuje a co se nakonec povedlo dostat na obrazovku i o něco starším režisérům. Kulisy a technologie se možná proměňují, první lásky, zrady i bolesti však zůstávají stejné.

Na rozdíl od literární verze se ta televizní téměř výhradně točí okolo romance Connella a Marianne. Sociální rozměr románu, kterým autorka chtěla upozornit na ekonomické rozdíly mezi mladými, zde zůstává stranou pozornosti. 

To by ale nevadilo. Co však vadí, jsou čas od času absentující motivace protagonistů. Herci se sice snaží je vložit do svých výrazů, scenáristé zas do skvělých dialogů (na scénáři spolupracovala sama Rooneyová), na obrazovce pak přesto chybí.

Neustálé rozchody a nepochopení po x-tém opakování už působí jako snaha zbytečně dramatizovat. Přitom právě vnitřní životy obou hrdinů a jejich střet jsou klíčem k pochopení příběhu. Marianne takto ve finále vystupuje spíše v roli oběti, než v roli vědomé hybatelky svého osudu. 

Podíl na tom má i to, že tvůrci poskytli více prostoru Connelově lince (seč to tak v předloze není). Tolik k výtkám směřovaným hlavně vůči režisérské dvojici Lenny Abrahamson (na Oscara nominované drama Pokoj) a Hettie MacDonaldová (seriály, Městečko Fortitude, Pán času).

Šťastnou ruku oba režiséři měli při obsazování hlavních rolí. Daisy Edgar-Jonesová a Paul Mescal totiž možná působí dospěleji než knižní hrdinové, jsou však autentičtí natolik, až to tahá za srdce. Obzvlášť v případě Mescala, který se před kamerou objevil poprvé, jde o obdivuhodný výkon.

Ne každý herec takto vyrovnaně ustojí první roli. Navíc když je minimálně pětinu seriálu svlečený. Sexu a nahoty se totiž tvůrci nebáli a vyobrazují je s takovou přirozeností, až diváka trkne, na jaké že ztvárnění sexu na plátně či obrazovce většinu času přistupuje.

Normálni lidi

70 %

Irsko / VB / USA, 2020, 339 min

Hrají: Daisy Edgar-Jones, Paul Mescal, Desmond Eastwood, Aislín McGuckin a další

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 83 %

IMDb: 8.4

Tady je vše - od mnohdy nemotorného svlékání, drobných nehod a nedorozumění, studu až po hledání zapadlých ponožek za postelí. 

Prostě to není jen montáž vzdechů a vášnivého líbání, které skončí efektním upadnutím na postel. Navíc je seriál sympaticky férový k mužské i ženské nahotě, což se jen tak nevidí. A podíl na tom určitě bude mít i “koordinátorka intimity” Ita O’Brien, která pracovala i na populárním seriálu Sexuální výchova.

Normální lidé a jeho hrdinové jsou navzdory okolnostem jednoduše tak skuteční, že si ji nelze nepřipustit k tělu. Ještě když se každá epizoda drží okolo sympatické půlhodinky.