Vaší filmové manželce z Pupenda Evě Holubové se stýská z 80. let jen po malostranských hospůdkách. Co z té doby chybí vám?
Jak by řekl Jiří Pecha: Mlááádííí!
Jinak nic?
Však víte, vlci vyli všude kolem, tak stádo drželo dohromady. Když se někomu podařilo sehnat byt, všichni myli okna, když si někdo pořídil polorozpadlý domek, každý přiložil ruku, aby byl co nejdřív hotový - pro všechny. Vládlo takové kibucové myšlení.
Ale vy máte podobný kibuc na své farmě v Olšanech i dnes.
Snažím se ho udržovat, protože recese je prospěšná duším.
Po čem se vám nestýská?
Samozřejmě po estébácích a poloestébácích, po tom věčném stresu, zda a kdy na vás taky dojde. Žili jsme absurditu, na prvomájový průvod se Divadlo na provázku takzvaně shromáždilo, ale už jsme se ho neúčastnili. Já vám to řeknu na příkladu, který jsem viděl v National Geographic. Byl tam pes hyenovitý, nebo jak se jmenuje, a honil gazely Grantovy. Víte, ten pes, co loví ve smečce.
Já vám věřím, i když netuším, kam chcete dojít.
Prostě ti psi si vybrali telátko - mají gazely telata? No tak si vybrali jedno telátko, ale gazely šly dál, tvářily se, jako by to neviděly, snad se i popásaly. My jsme taky měli takový etický štít: Děláme divadlo, tam se lidi odreagují, i to je poslání.
Servisní článek k filmu najdete ZDE.
V Pupendu nejsou lidé jen stateční a jen zbabělí, dýchá tu téměř národní usmíření. Co když vám to novodobí kádrováci vyčtou?
Pupendo vypovídá o národní povaze. Takoví jsme byli, takoví jsme. Víte, jaké bylo moje vnitřní gesto nejintimnějšího odporu? Po roce 1968 jsem se zařekl, že už nepromluvím ani slovo rusky.
Třeba jste to ani neuměl.
Uměl, to bylo krátce po maturitě. Ale rusky jsem nepromluvil, až tady někdy ke konci osmdesátých let vystupovala skupina ruských klaunů. Popili jsme pár fernetů a ze mě vyšla první ruská věta: Kokot okupantskij!
To nezní zrovna moc rusky. Teď už ruštinu používáte?
Před časem jsme hráli na divadelním festivalu v Moskvě, celé jsem se to naučil v ruštině. Ale někde v duchu jsem si myslel: Snad si proto nebudou myslet, že už jsme jim odpustili.
A odpustil jste?
Přijetí Pupenda se testovalo na studentech. Byl jste při tom?
Ne, ale rád si vyslechnu názory pro i proti, je to vždy užitečné - pro příště. Říká se přece, že nejtěžší je vyhýbat se vlastním chybám. A taky jsem někde četl větu: Lepší je nepřítel dobrého.
Recenzi filmu čtěte ZDE.
Proč pokaždé přiznáte, že někoho citujete? Někteří herci bez problémů vydávají cizí historky nebo moudrosti za své vlastní.
To mě naučil táta. Tak to prý dělával pan prezident Masaryk, vždycky uvedl - Jak říká Heidegger, jak napsal ten a ten. Proč bych to nedělal? Mě to nic nestojí a autora to potěší.
Na domácí půdě jste dnes hvězdou, zárukou diváckého zájmu. Ještě vás nenapadlo, že už byste z toho taky mohl něco mít?
Já si nestěžuju, nemůžu říci, že bych nějak strádal.
Ale v americkém hvězdném systému už byste jezdil v limuzíně, bral procenta z tržeb z kin, za rozhovory si nechal platit...
Vidíte, to není špatný nápad. Vyřiďte to v redakci.
Vážně: vy o podobném životě ani nepřemýšlíte?
Ani o tom nesním, ani to není v našich podmínkách reálné. A ani moudré. Podstatné je zachovat si komediantskou hrdost, nestydět se za své povolání. Když svou prací pohrdáte, je to na ní vidět.
Pupendo se dívá na totalitu s humorem. Existovalo něco, z čeho by se legrace vůbec dělat neměla?
Já bych nevytvářel žádná tabu, každé tabu totiž provokuje prohibiční reakci. I když některé vtipy z té doby byly dost drsné. Třeba ten, jak u výslechu člověka mučí, aby prozradil, s kým z disidentů se potkal. On tvrdí, že si nevzpomíná, oni ho zbijí, to se denně opakuje, a když ho počtvrté hodí zmláceného do cely, povzdechne si: Ta moje skleróza mě snad jednou zabije. - Tak z toho by se sranda asi dělat neměla, ale k naší povaze patří, že humorem vymítáme děsy a běsy. Což mi připomnělo ještě jeden normalizační vtip, jak člověk v samizdatu tajně tiskne Bratry Karamazovy. Druhý se diví: Prosím tě, proč rozmnožuješ zrovna Bratry Karamazovy? Vždyť si je můžeš koupit v každém knihkupectví! A on odpoví: Když já chci, aby to lidi četli.
Uměli bychom vůbec o minulosti natočit dobrý vážný film?
Snad ano. Já jsem teď viděl dva dobré filmy, Záhadu Blair Witch, horor natočený s tak přirozenou lehkostí, až mi naskakovala husí kůže, a pak Kusturicův snímek Černá kočka, bílý kocour.
Ale to je přece zábavný film, dokonce fraška!
Ano, ale o vážné věci. Dobrý humor je o vážných věcech, zbavuje strachu. Němci říkali, že Češi jsou jako tráva, přejedeš po ní tanky, ona se zvedne. A jak známo, tráva a úsměv patří k sobě.
Máte už k některým filmařům takovou důvěru, že jejich nabídku přijmete dříve, než si přečtete scénář?
Nechci být opatrník, ale radši si ho přečtu. Je to lepší. I když jsem četl báječné scénáře, ale výsledek za moc nestál. Nebo se mi naopak nezdál jeden scénář Věry Chytilové, ona mě přemluvila, že je to jenom náčrt, aby to nahoře prošlo, že budeme improvizovat. Takže jsem kývl - a udělal jsem dobře. Byla to Kalamita.
Nedávno vyšlo najevo, že jistý člověk z brněnské České televize kupčil se vstupenkami na vaše pořady. Dotklo se vás to?
To víte, že to není příjemné, když v bulváru vyjde vaše fotka s textem: Zatímco Bolek bavil lidi, za jeho zády kradli. Zní to, jako bych mu málem dělal zeď, i když divadlo za to nemohlo.
To vím, mě zajímá, zda nezanevřete na ČT a nepřejdete ke komerční stanici...
Jistěže ne, to byl problém jednoho člověka, ne celé instituce. Taky tým, který dělá Manéž a Bolkoviny, je sehraný a má tu práci rád. Profesionalita je nutný základ, ale to zvláštní koření, které jinde často chybí, je radost z tvorby. Navíc já mám rád lidi i věci, které už dobře znám, prostředí, které se stalo rodinným a kde všichni víme o svých přednostech i slabostech.
Takže nejste z umělců, kteří chtějí takzvaně objevovat nové obzory?
Kterým směrem to je, ty nové obzory? Komunisté přece říkali, že komunismus už je na obzoru, a netušili, že za obzorem je vždycky další a další obzor. Jako kluci jsme chtěli jít do duhy, ale než jsme tam došli, byla zase kousek jinde. Trvalo, než jsme přišli na to, že „do duhy“ může jít jen jeden a ostatní se dívají.
To se mělo zkusit i s komunismem, poslat tam na zkoušku jednoho, ale ostatní by se dívali zdálky. Jakého průzkumníka byste poslal?
To je myšlenka! Husák by se, myslím, dobře hodil.
Sdílíte obavy některých lidí, že moc komunistů znovu roste?
|
Pupendo | |
| námět | podle povídek Petra Šabacha |
| scénář | Petr Jarchovský |
| režie | Jan Hřebejk |
| hudba | archivní - dobová |
| zvuk |
Michal Holubec |
| kamera | Jan Malíř |
| hrají | Bolek Polívka Jaroslav Dušek Eva Holubová Vilma Cibulková Jiří Pecha Pavel Liška Boris Hybner Bohumil Klepl |
| délka | 120 minut |
| žánr | komedie |
|
Pupendo - premiéry | |
| kina | 27. března 2003 |
S hrdostí herce říkáte, že naše revoluce se zrodila v divadlech, tak jako polská v kostelích. Proč jste sám nešel do politiky?
Jsem poučen Řekem, jenž pravil, že vojenství a politika vypadá tak, jak vypadá, protože žádný rozumný a moudrý muž by nechtěl být vojákem a politikem. Což u nás naštěstí neplatí - a připište tam SMÍCH, jak se to v novinách dělá, ať je jasné, že se směju.
Ale jako král Valachů jste politikem. Vlastně máte diktaturu!
To není diktatura, vždyť máme výkonnou moc - vládu. Já jsem jen osvíceným garantem vnitřní svobody každého z Valachů.
Jak k tomu přijdeme my Nevalaši?
To máme taky vymyšlené, nejsme rasisté ani náboženští fanatici. I Čech může být Valachem, je to jen otázka vnitřního nastavení.
Pupendo má v podtitulu „film s poselstvím“. Jaké podle vás je?
Já nedělám poselství, já dělám divadlo. Ale dobrá, co tedy vzkazuje Pupendo? Asi že nic není tak beznadějné, jak se zdá.
Vidíte, jak vám to jde. Zkuste ještě osobní vzkaz lidstvu.
Přál bych lidem i sobě, abychom si uchovali vnitřní úsměv.
Odkud ho máte vy?
Od táty. Něco z jeho ironie, srandy a moudra jsem pochopil až v dospělosti. Když jsem přinesl ze školy špatnou známku, řekl mi: Ze starého otce vyjde génius, nebo debil. Ty jsi něco mezi tím.
 Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal. |
 Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal. |
 Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo. |
 Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo. |
 Bolek Polívka |
 Maskér připravuje Jiřího Pechu na další záběr, herec při tom čelí vtipům Bolka Polívky a režiséra Jana Hřebejka. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z filmu Pupendo. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
 Fotografie z premiéry filmu Pupendo spojené s autogramiádou. |
