Netradiční komedii Pohár natočil skutečný buddhistický mnich

Do českých kin přichází netradiční filmový příběh, který si na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech vysloužil neobvyklý zájem diváků, přestože vznikl mimo velká filmová studia. Komedii inspirovanou skutečnými událostmi z prostředí tibetského kláštera totiž natočil opravdový buddhistický mnich. Nezávislý snímek Pohár vznikl v bhútánsko-australské koprodukci.

Příběh dvou tibetských kluků, kteří opustí ilegálně svou vlast, aby získali v exilovém klášteře na úpatí Himálaje tradiční tibetské buddhistické vzdělání, se nečekaně zkomplikuje. Ocitnou se totiž ve víru událostí, jaké by člověk v tradičním tibetském klášteře zrovna nečekal - právě totiž probíhá mistrovství světa ve fotbale a mezi mnichy vládne fotbalová horečka.

Jak naplnit touhu uvidět finále mistrovství světa a neporušit přitom přísná pravidla života v klášteře? Buddhismus má ale odpověď na všechno. Film je lidskou zprávou plnou humoru o životě tibetských mnichů v exilu a o buddhismu vůbec.

Pohár Bhútán, Austrálie; 2000
Režie a scénář	Khyentse Norbu
Produkce	Malcolm Watson ,  Raymond Steiner
Kamera	Paul Warren
Střih	John Scott
Hudba	Douglas Mills
Hrají	Orgyen Tobgyal, Neten Chokling,  Jamyang Lodro
Žánr	Komedie
Délka	93 minut
Premiéra	9. listopadu 2000

Oficiální titul režiséra snímku Khyentse Norba zní "jeho excelence Dzongsar Jamyang Khyentse Rinpoche", je jedním z nejdůležitějších lamů tradičního tibetského buddhismu. Narodil se v Bhútánu v roce 1961. Ve třinácti letech objevil televizi a od té doby ho fascinoval film. Spolupracoval s Bernardem Bertoluccim na jeho snímku Malý Buddha. V současné době žije v klášteře Dzongsar.

Glosa Mirky Spáčilové
Nikoli návod, ale lék

Hrdinové filmu Pohár se učí buddhistické filozofii, ale chovají se jako kluci v každé jiné škole. Pod lavicí si píší vzkazy, že dnes hraje Argentina s Brazílií, pod postelí ukrývají sportovní časopisy a pod mnišským úborem seprané tričko se jménem a číslem idolu Ronaldo 9. Jsou to Tomové Sawyerové, hraví vynálezci rošťáren, kteří mudrují: "Hlavy nám holí, abysme se nelíbili holkám." Zároveň jsou to Huckové Finnové, téměř sirotci bez rodin, které je propašovaly do exilových klášterů.

Z politické noty či dětského stesku ovšem tvůrci neždímají hesla ani slzy. Nanejvýš ti rozumbradové utrousí, že v Americe, jež se bojí Číny, je prý všecko z gumy - bonbony, obličeje i prsa. A francouzskému týmu že se musí držet palce, protože "Francie je jediná země, co opravdu podporuje Tibet".

Můžeme Bhútánu jen závidět: milionový nápad s výrobou za pár dolarů, příběh čistý až k nevíře, humorný i jímavý, vyprávěný nevtíravě, přímo. A navíc je tu zábavnost spojená s moudrostí tak přirozeně, že i závěrečné články víry znějí zcela civilně a prostě, nadto ještě shozeny elegantním řešením "konce, prokletí všech filmů" a ironií v posledních titulcích.

Co se v Poháru vlastně stalo? Nic a všechno. Fotbal se vešel do osnov buddhismu, děti nesobecky dospěly k poznání, že špatný obchodník bývá dobrým mnichem, a dospělí k toleranci vůči světu, jenž se dere do meditací přes talíře satelitů. Zkrátka malý film o velkomyslnosti. Nikoli film-poučný návod, nýbrž film-lék.

Fotografie z nezávislé komedie Pohár.

Fotografie z nezávislé komedie Pohár.

Z filmu Pohár.

Z filmu Pohár.