Příběh dvou tibetských kluků, kteří opustí ilegálně svou vlast, aby získali v exilovém klášteře na úpatí Himálaje tradiční tibetské buddhistické vzdělání, se nečekaně zkomplikuje. Ocitnou se totiž ve víru událostí, jaké by člověk v tradičním tibetském klášteře zrovna nečekal - právě totiž probíhá mistrovství světa ve fotbale a mezi mnichy vládne fotbalová horečka.
Jak naplnit touhu uvidět finále mistrovství světa a neporušit přitom přísná pravidla života v klášteře? Buddhismus má ale odpověď na všechno. Film je lidskou zprávou plnou humoru o životě tibetských mnichů v exilu a o buddhismu vůbec.
|
Pohár | |
| Režie a scénář | Khyentse Norbu |
| Produkce | Malcolm Watson , Raymond Steiner |
| Kamera | Paul Warren |
| Střih | John Scott |
| Hudba | Douglas Mills |
| Hrají | Orgyen Tobgyal, Neten Chokling, Jamyang Lodro |
| Žánr | Komedie |
| Délka | 93 minut |
| Premiéra | 9. listopadu 2000 |
Glosa Mirky Spáčilové
Nikoli návod, ale lék
Hrdinové filmu Pohár se učí buddhistické filozofii, ale chovají se jako kluci v každé jiné škole. Pod lavicí si píší vzkazy, že dnes hraje Argentina s Brazílií, pod postelí ukrývají sportovní časopisy a pod mnišským úborem seprané tričko se jménem a číslem idolu Ronaldo 9. Jsou to Tomové Sawyerové, hraví vynálezci rošťáren, kteří mudrují: "Hlavy nám holí, abysme se nelíbili holkám." Zároveň jsou to Huckové Finnové, téměř sirotci bez rodin, které je propašovaly do exilových klášterů.
Z politické noty či dětského stesku ovšem tvůrci neždímají hesla ani slzy. Nanejvýš ti rozumbradové utrousí, že v Americe, jež se bojí Číny, je prý všecko z gumy - bonbony, obličeje i prsa. A francouzskému týmu že se musí držet palce, protože "Francie je jediná země, co opravdu podporuje Tibet".
Můžeme Bhútánu jen závidět: milionový nápad s výrobou za pár dolarů, příběh čistý až k nevíře, humorný i jímavý, vyprávěný nevtíravě, přímo. A navíc je tu zábavnost spojená s moudrostí tak přirozeně, že i závěrečné články víry znějí zcela civilně a prostě, nadto ještě shozeny elegantním řešením "konce, prokletí všech filmů" a ironií v posledních titulcích.
Co se v Poháru vlastně stalo? Nic a všechno. Fotbal se vešel do osnov buddhismu, děti nesobecky dospěly k poznání, že špatný obchodník bývá dobrým mnichem, a dospělí k toleranci vůči světu, jenž se dere do meditací přes talíře satelitů. Zkrátka malý film o velkomyslnosti. Nikoli film-poučný návod, nýbrž film-lék.
 Fotografie z nezávislé komedie Pohár. |
 Fotografie z nezávislé komedie Pohár. |
 Z filmu Pohár. |
 Z filmu Pohár. |
