Hrála jste hlavní divadelní role, Hana je ale první velkou filmovou rolí. Jaký je v tom rozdíl?
Na Renatu Kalenskou i na Lulu jsem se připravovala intenzivně, během dvou měsíců zkoušek si člověk skládá svůj vlastní obrázek o postavě, kterou hraje. Práce na filmu je mnohem rozvleklejší, nárazová. Je to velký rozdíl - můžete se dobře připravit, ale mnohem víc záleží na představě režiséra. Jan Svěrák, když jsem hrála Čárkovanou ve Vratných lahvích, byl výborný, na tu roli jsem se však nemusela moc chystat, důležité bylo udržet bříško ve správném stavu, aby na něm dobře vypadaly ty čárky. Hana byla mnohem těžší role. Ale nádherná. Třicátá a čtyřicátá léta miluju, scénář mě dostal nejen silným příběhem, ale i atmosférou té doby, byť je poznamenaná válkou.
Chybělo vám divadlo?
Nechybělo, ani teď nezkouším nic nového. Koncentrovala jsem se na Protektora a jen občas jsem si odskočila do HaDivadla na představení. Film mě pohltil a není jednoduché se z něho vzpamatovat, utřídit si myšlenky a zážitky. Po skončení natáčení jsem měla pocit, že mi chybí ruce a nohy, cítila jsem strašné prázdno.
Jak na vás film zapůsobil, když jste ho viděla poprvé na plátně?
Byla jsem hodně překvapená. Má napětí, cit i dynamiku. Do toho přišla hudba, kterou dělali Midi Lidi. Byla jsem nadšená a v rozpacích zároveň. Nadšená z filmu a v rozpacích ze sebe.
Připadáte si slavná?
Že na sebe koukám na těch plakátech? Ne. Když jsme začínali natáčet, přišel ke mně jeden komparzista a říkal: To je dobrý, že jo, dělat komparz, taky jsi dostala dva tisíce?
Často se o vás mluví jako o blonďaté krásce. Je to nevýhoda?
Už se mi i stalo, že jsem na castingu musela říct: Nezlobte se, že takhle vypadám, ale zahraju vám, co řeknete, klidně mě obarvěte nebo ostřihejte. Kdysi jsem se dokonce sama obarvila na tmavo a měla jsem pak víc nabídek než jako blondýna. Žádná americká herečka nemá problém s tím, že je kráska, tak proč bych s tím měla mít problém já u nás, v malém hereckém rybníčku? Nemůžu za to, jak vypadám.
Ale v Protektorovi hrajete hnědovlásku.
Jsem obarvená na hnědo, protože nejsou dochované žádné záznamy o tom, že by existovala blonďatá židovská herečka. Blond vlasy používám jen jako kamufláž, když se pohybuji po ulicích a utíkám před gestapem.
