První povídku Standard jste dokončila už před časem. Čekala jste, až její tři hrdinky, které tu vystupují v dost nelichotivém světle, dají souhlas k veřejnému promítání?
Ne, důvod byl jiný. Povídka Standard sice vznikla ještě během mého studia na FAMU jako absolventský film, ale chtěli jsme dát dohromady celovečerní projekt a usilovat s ním o distribuci v kinech, takže jsme pak museli hledat další nosný příběh - druhou povídku Ničeho nelituji - a spojit jej se Standardem. Proto nastala prodleva.
Čili hrdinkám Standardu - babičce, matce a dceři - nevadí, že zveřejní své drsné soukromé rozbroje?
Film jsem jim pustila až s odstupem času - a děkovaly mi, že je tak decentní. Došlo mi, že ve skutečnosti to muselo být mezi nimi ještě horší. Na jejich společném výletě, který jsme točili, se navzájem viděly po dlouhém čase. Všechno bylo ve scénáři, jen ty konflikty ne - cizinci si dokonce myslí, že jsou zahrané. Ale kdyby to byl hraný film, dostal by se do kina snáz než dokument. Kdekdo nám sliboval hory doly, ale pak šel zájem do ztracena.
| Servisní článek čtěte ZDE |
Sledujete osudy té zvláštní ženské trojice i nadále?
Nejmladší z nich, Patricie, má sice v závěru filmu partnera, ale pak se rodinný vzorec naplnil i u ní, také její manželství se totiž rozpadlo. Nicméně po tom, co Standard viděla, zkusila v rodině něco změnit, prý dokonce strávily všechny tři pohromadě Vánoce. Těší mě to, jenže podle mě má film strašně malou moc. Může dát jen podnět, ale čin už musí vykonat lidé sami.
| Recenzi filmu čtěte ZDE |
Dá se ze soukromí lidí, kam vás vpustí při natáčení dokumentu, zase bez závazků vystoupit? Není lepší hraný film, kde se s herci sejdete, rozejdete, berete to prostě jako práci?
Já řeším své vlastní vztahy dost intenzivně na to, abych se nenechala zatahovat ještě do jiných. Kromě toho jsem dokumentů zatím tolik nedělala, o tom by víc věděla třeba Olga Sommerová. A hraný film, který znám z pozice herečky, taky není jen práce bez vztahů, pokud nastane hluboké napojení, ani herců se snadno nezbavíte, Alice Nellis by mohla vyprávět. Ale mezi mnou a lidmi z mých dokumentů neexistuje žádná nezdravě přehnaná vazba, oni vědí, že já za ně nemohu žít jejich život. A teď se navíc vymlouvám na to, že kojím, a všechno házím na producenta filmu Jiřího Ptáčka.
 Theodora Remundová přešla snímkem Ničeho nelituji na druhou stranu kamery, na post autorky a režisérky. |
