Vizuální styl a výtvarná koncepce hrají v novodobé historii Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary zásadní roli. Neoddělitelnou součástí této identity byla dlouhá léta i festivalová znělka – krátké úvodní video, které každoročně obměňovali přední čeští režiséři. Každý ročník měl díky tomu vlastní vizuální podpis i atmosféru.
V roce 2008 však festival zvolil nový směr. Původní grafické znělky nahradil koncept krátkých filmových skečů s držiteli nejvyšších festivalových ocenění – Křišťálového glóbu a Ceny prezidenta MFF KV. Vznikla tak jedinečná série mikropříběhů, které režírují mezinárodně uznávaní tvůrci Ivan Zachariáš a Martin Krejčí.
„Je pár lidí, se kterými jsem nechtěl točit, protože mi nejsou sympatičtí. Ale mnohem víc je těch, se kterými bych naopak spolupracoval velmi rád. Nevyšel například Robert De Niro – sešel jsem se s ním, představil mu nápad, souhlasil, ale nakonec na to nebyl čas. Podobných případů bylo víc,“ komentoval Zachariáš.
37. ročník: Tros Sketos
Režie: David Ondříček, 2002
„Tros Sketos jsem znal z besídky divadla Sklep. Museli jsme ty scénky zjednodušit a zkrátit, aby byly údernější. Přál jsem si, aby to bylo na jeden záběr, takže to natáčení trvalo relativně dlouho. Takovou tu nejznámější, kde chodí dokola, pak se zastaví, Franta Skála hraje na kytaru, tu jsme jeli na 25 klapek, už jsme byli úplně hotoví,“ řekl o natáčení Ondříček.
43. ročník: Miloš Forman
Režie: Ivan Zachariáš, 2008
„Bylo to moje jediné setkání s Formanem, kdy jsme spolu strávili nějakej čas. Byl jsem překvapenej, jakej to je grand, velmi pozitivní. I když byl unavenej, byl úplně skvělej. Bylo to za pár hodin natočené,“ komentoval Zachariáš.
43. ročník: Harvey Keitel
Režie: Ivan Zachariáš, 2008
„S ním to bylo trochu složitější, on i jeho žena měli své nápady, jak by ta znělka měla vypadat. Poslali mi svůj scénář a bylo to... jak to říct, úplně blbý. Točili jsme to v malým baru v Brooklynu, měl zlomenou nohu. Když vystoupil z auta, rozhlídl se a řekl, ježišmarja, tady jsem se narodil a pak nám ukazoval, kde vyrůstal a rozněžnil se u toho. Já jsem toho využil a říkám, že bych zkusil raději ten původní scénář a on souhlasil. Úplně zapomněl, co vymýšlel. Moc si sice nepamatoval, co má říkat, takže jsme to lepili, ale myslím, že to nakonec nejde poznat. Byl bezvadnej, ho stačí totiž natáčet, i když nemluví, má velké charisma,“ komentoval Zachariáš.
44. ročník: Jiří Menzel
Režie: Martin Krejčí, 2009
V původní verzi měl papír vzplanout pomocí slunečních paprsků a sošky fungující jako lupa. „Pan Menzel s tím ale nesouhlasil, řekl, že by tam měla být nějaká ženská,“ komentoval Krejčí.
Nakonec se natáčely dvě verze znělky. V jedné z nich končil příběh tím, že se Jiří Menzel smutně zadívá na razítka, jako odkaz na film Ostře sledované vlaky. „Opravdu jsme dodělali obě dvě, ale tu s razítky v té době nikdo nikdy neviděl. Dokončil jsem ji tak trochu vzdorovitě, snažil jsem se ji prosadit. Nakonec jsem ji vytáhl až po smrti pana Menzela,“ dodal Krejčí.
45. ročník: John Malkovich
Režie: Ivan Zachariáš, 2010
„Ten se vymykal všemu. Pozval nás k sobě domů v Bostonu, dělal nám kafe, čaj a chtěl nám ukázat město, šli jsme na večeři a pořád mluvil. Je dost chytrej a já jsem měl problém občas stíhat. Říkal spoustu konspiračních teorií. Byl skvělej a bylo fajn se takhle den před natáčením seznámit. Já jsem s ním pak v tom taxíku jezdil sám a nahazoval jsem mu věty od toho řidiče a to je vždycky trochu nepříjemný, když se ty lidi vůbec neznají. Pak to bylo bezvadný a on to dal na první dobrou,“ komentoval Zachariáš.
46. ročník: Jude Law
Režie: Ivan Zachariáš, 2011
„Vím, že jsme měli problém najít dům s garáží. V té části Londýna, kde jsme to chtěli točit, moc nejsou. Jude byl moc fajn, měl jsem pocit, že se známe léta. Byl úplně normální, takovej kamarád od vedle. Neměl s ničím problém, jeho agenti tenkrát říkali, že nemůže absolutně řídit auto, že není na to natáčení pojištěný. A on řekl, že vůbec, normálně skočil do auta, měl okolo sebe lampy, dělali jsme to bez povolení a zdálo se, že ho to bavilo,“ komentoval Zachariáš.
48. ročník: Helen Mirrenová
Režie: Martin Krejčí, 2013
„To, že ji ta soška pronásleduje, měl být odkaz na žánr napětí, pokoušel jsem se s tím pracovat. Problém ale byl, že jsme měli hrozně málo času. Ona tehdy hrála v divadle, a tam se jede každý den třeba měsíc v kuse. Dopoledne odpočívala, odpoledne po obědě měla chvilku volno, ale ve čtyři už musela být zpátky. Takže to okno, které na nás měla, bylo třeba dvě hodiny,“ popsal Krejčí.
Natáčelo se v Londýně a lokaci vybírala produkce tak, aby to herečka měla cestou do divadla.
„Když pak paní Mirren přišla, zfoukli jsme to strašně rychle, byli jsme hotoví asi za devadesát minut. Byla z toho tak překvapená, že všem v týmu hrozně mile poděkovala, vyšla ven před dům a automaticky začala podávat ruku dalším lidem. Myslela, že patří ke štábu, jenže to už byli turisté,“ dodal.
50. ročník: Mel Gibson
Režie: Martin Krejčí, 2015
„Byl hrozně milej. Já jsem se ptal, jestli má něco, co bychom třeba mohli použít, co mu přišlo vtipný. On na to moc nereagoval, ale pak začal vyprávět, že když natáčeli Apocalypto, měli takovej fór při natáčení, že po sobě flusali flusačkou. To jsme nakonec použili,“ komentoval Krejčí.
51. ročník: Zdeněk Svěrák
Režie: Ivan Zachariáš, 2016
Spolupráce se Zdeňkem Svěrákem, držitelem Ceny prezidenta MFF KV z roku 2014, patřila dle Zachariáše k těm nejjednodušším. Vymyšlená byla za dvě hodiny. „S panem Svěrákem a jeho synem Honzou jsme se sešli u něj doma a psali jsme to společně,“ vzpomíná režisér.
Kolem marného lovení inspirace a „sešitu na nápady“ se točí i celá znělka, kterou doprovází atmosféra letního vedra. Propracovaný, ani ne dvouminutový kousek divákovi vyvolá na rtech podobný úsměv jako jiné typicky svěrákovské šprýmy „z učitelova šuplíčku“, těžící především z jazykové, nikoli situační komiky. „S panem Svěrákem je radost být, i když zrovna nemluví. Byla to radost, vidět ho při natáčení s Danielou Kolářovou, jak si povídají, smějí se…“ říká Zachariáš.
53. ročník: Casey Affleck
Režie: Ivan Zachariáš, 2018
„To je asi poslední znělka, kterou jsem dělal. Casey Affleck je můj oblíbený herec, měl jsem radost, že souhlasil. Natáčeli jsme v Los Angeles. Casey byl skvělý – moc toho nenamluví, ale byl naprosto v pohodě. Dokonce navrhl, že použijeme jeho vlastní auto. Nakonec jsme ho nevyužili, ale přivezl několik svých starých věcí a byl velmi ochotný,“ popsal Zachariáš.
„Je vidět, že když to lidé dělají pro radost, přistupují k tomu úplně jinak. Není to pro ně povinnost nebo zakázka, ale něco, co dělají rádi,“ dodal.
54. ročník: Jiřina Bohdalová
Režie: Martin Krejčí, 2018
„Paní Bohdalová přišla s nápadem, že by ze sošky mohla udělat lampičku. Využít hlasy Křemílka a Vochomůrky znělo jednoduše, ale nakonec jsem poslouchal asi 45 hodin pohádek. Bylo to trochu šílené. Pak jsem pochopil, proč už ty postavičky neměla ráda,“ komentoval Krejčí.
56. ročník: Iva Janžurová
Režie: Ivan Zachariáš, 2022
Na 56. ročníku festivalu se ve znělce objevila Iva Janžurová, která Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary obdržela v roce 2015. Ve scénce se ocitá v ošuntělé policejní stanici, kde se apatickému policistovi snaží vysvětlit, jak velkou hodnotu pro ni Křišťálový glóbus má. Ani ve chvíli, kdy jí přijde zpráva od Jiřího Bartošky, že je ta cena doslova nevyčíslitelná, se však nedočká pochopení.
57. ročník: Johnny Depp
Režie: Ivan Zachariáš, 2023
„Depp je dosti nekonvenční člověk, což se projevilo i ve Varech. Řídí se vlastním instinktem, má velké srdce, a když mu někdo projeví náklonnost tohoto typu, navzdory různým závazkům se snaží vyhovět. Takže se nechal slyšet, že se velice rád zúčastní natáčení znělky, v Budapešti tomu věnoval půl dne času,“ komentoval umělecký ředitel festivalu Karel Och.
