S Vlnami jej pojí obraz totality, s Emilií Pérez postava ženské aktivistky. Rozhodující sílu však čerpá z rodinné soudržnosti reálných hrdinů.
Rio de Janeiro 1970 zdánlivě dýchá slunečnou bezstarostností, jenže nad pláží, kde dovádějí děti se psím nalezencem, přelétá zneklidňující vrtulník a rozezpívaná mládež při noční jízdě s příhodně volenou dobovou muzikou narazí na nevybíravé kontroly.
A pouze ve chvíli, kdy souběžně s ní dovlečou s kuklou na hlavě k výslechu i její dceru a z okolních cel uslyší nářek mučených, dá najevo nejstrašlivější ze všech možných strachů, totiž strach matky.
