Na fotografiích vypadá snad až příliš pohledně. Také životopis má původně především divadelní herec vzorný - před započetím herecké dráhy vystudoval divadlo a anglickou literaturu na univerzitě.
Při osobním kontaktu je snadné nechat se šestadvacetiletým hercem okouzlit. Ben Barnes má totiž všechny atributy začínající hvězdy, kterou novináři milují. Působí skromně, na všechny se usmívá, otázkám pozorně naslouchá a odpovědi neodbývá. A to přesto, že rozhovor vznikal v pauze mezi natáčením místo oběda a Barnese právě sundali z lan, která digitální kouzelníci později promění v létající gryfy.
Celé dopoledne jste strávil s mečem v ruce zavěšený na lanech. To jste asi musel při konkurzu na Kaspiana prokázat nebývalou fyzickou zdatnost.
Do projektu jsem vstoupil pouhých pár týdnů před natáčením, produkce byla už docela zoufalá, takže prostě vzali toho, kdo zrovna vešel do dveří - a to jsem byl náhodou já... Popravdě: když se mě ptali, zda jsem někdy jezdil na koni, okamžitě jsem odpověděl, že samozřejmě. Pak jsem volal mamince a ptal jsem se, zda jsem náhodou nejezdil jako dítě, a ona opáčila, že si na nic takového nepamatuje. Nakonec jsem si natáčení v koňském sedle užíval, i když ze začátku to bylo poměrně krušné a jízdy na koňském hřbetu mám ve filmu opravdu dost. Skoro jsem měl pocit, že z koně ani nesesedám. Když mě na place navštívila maminka, řekla mi: Vždycky jsem si myslela, že ty a zvířata, to nejde moc dohromady. Musím se ti omluvit.
Navíc jste roli ve velkofilmu dostal jako téměř neznámý herec.
No, trochu mě to ohromilo, to se musím přiznat. Pak mi rychle došlo, co budu muset během pár týdnů všechno zvládnout. Tři týdny jsem měl intenzivní výcvik jízdy na koni, šermování, trénink s kaskadéry. Ale i když jsem si uvědomoval to množství dovedností, které jsem se měl naučit, bylo to velmi radostné rozrušení. Po půl roce natáčení jsem si ne uměl představit, že bych dělal něco jiného. Moje momentální práce je být princ Kaspian.
Skok pro vás musel znamenat i fakt, že větší zkušenosti než s filmem máte s divadlem.
Film je realističtější, navíc hrajete pro všechny diváky stejně - v divadle přece jen někdo sedí v první řadě a další na balkoně. Rád hraju zajímavé charaktery v dobrých příbězích, což oboje platí pro prince Kaspiana. Už jako mladíček je postaven před velká rozhodnutí: musí se obrátit proti své rodině, sebrat armádu, aby s ní táhl na vlastní národ... To se mi zdá hodně emocionálně náročné. Vychoval ho někdo, kdo o něj nestojí, a učí se být vůdcem lidí, kteří o něj původně také vůbec nestáli a sami si jej nevybrali. Kaspian mi připadá jako docela bohatý charakter na to, že příběh je vlastně dost jednoduchý.
Znal jste předlohu z pera C. S. Lewise?
Jako dítě jsem cyklus o Narnii miloval. Když jsem se chystal na konkurz, vydal jsem se k rodičům a ze své dětské knihovny jsem vytáhl svůj výtisk z doby, kdy mi bylo osm. Tehdy BBC vysílala Narnii jako seriál, byl jsem jím naprosto ohromený. Dodneška si pamatuju spoustu detailů včetně muziky a podoby titulků. A pocit fascinace se opakoval, když jsem vkročil do kulis. Ohromila mě rozlehlost a propracovanost umělého hradu - a to se ke mně přitočil režisér Andrew Adamson a řekl: Jo a mimochodem, tohle všechno bude digitálně ještě třikrát vyšší. Myslím si, že hrát v takovém filmu je splnění snu každého dítěte: který kluk by si nechtěl zalítat s mečem ve vzduchu?
Jaký je váš Kaspian?
Protože jsem vyrůstal na seriálu BBC, představoval jsem si Kaspiana jako mnohem mladšího, než jsem já, jako chlapce. V knize najdete zmínku, že je asi Petrova věku. Někteří pravověrní fanoušci možná budou protestovat, že Kaspiana hraje někdo, komu je přes dvacet, ale já jsem na to zvyklý. V uplynulých třech letech jsem stále hrál mladší typy. Před Kaspianem kluka, kterému je sedmnáct.
Víte, že se po Narnii nejspíš stanete ozdobou řady dívčích pokojíků?
No... Neměl jsem čas o tom přemýšlet. Jakmile jsem získal roli, jako bych nastoupil na zběsile se otáčející kolotoč. Letělo se na Nový Zéland a od té doby jsme stále pracovali. Zní to jako strašné klišé, když v rozhovorech čtete, jak se herci poplácávají po zádech a říkají, jak to bylo skvělé natáčení a jak si všichni rozuměli. Jenže při práci na Narnii to tak skutečně bylo. Panovala mezi námi přátelská, rodinná atmosféra. Moc hezké bylo pozorovat, jak se k sobě chovají představitelé dětí Pevensiových. Přirostli k sobě jako opravdičtí sourozenci a během natáčení o sebe navzájem pečovali.
Protože příběh v originále není vyprávěn příliš akčně, dost scén do něj filmaři vložili. Co na to jako milovník knihy říkáte?
Myslím, že je třeba být do určité míry originálu věrný. Ale film má jiný jazyk a prostředky než literatura, proto nutně zachází jinak s fantazií. Kniha fantazii podněcuje, film musí zobrazovat. Osobně mi dodané scény nijak nevadí právě proto, že vnášejí do příběhu akci. Není možné na bílé plátno promítnout nápis: A potom byla bitva. Tu musíme předvést, tedy samozřejmě pokud nechceme natočit Narnii jako grotesku ve stylu němých filmů. Další změnou jsou určité posuny ve vztazích, ale nezapomínejme, že všechny hlavní postavy dospívají. Samozřejmě důležité je nepřekročit míru toho, co ukázat a kde nechat prostor pro imaginaci diváků.
Vaše filmové plány jsou asi jasné - trojka Narnie s podtitulem Plavba Jitřního poutníka.
Na to se těším. Je to úplně jiný druh vyprávění. Princ Kaspian je bojový, akční příběh, Plavba Jitřního poutníka zase dobrodružný. Zcela jistě to bude úplně odlišný film s jiným viděním - koneckonců má nového režiséra, jímž je Michael Apted. Pauza mezi natáčením byla hodně malá, protože jsme s přípravnými pracemi na třetí díl začali v lednu, ale mně rychlé tempo vyhovuje. Mám v dobré paměti dobu, kdy jsem jako herec neměl práci celé měsíce. A to je ubíjející pocit. Takže jsem se dopředu těšil na všechno, třeba na to, že se budu muset učit potápět.
