Uředníci města poté tisku tvrdili, že tuto debatu vedli jen v žertu. Ovšem týkala se dětí, jež mají břichatou postavičku v červeném tričku dávno na penálu, pyžamu nebo hrníčku, a medvídka, jenž zrodil disneyovky či populárně-naučnou knihu o taoismu a příští Vánoce oslaví už devadesátiny.
Pravda, stále chodí „dole bez“. To může někomu vadit. Stejně jako Krteček, který sice ke kalhotkám přišel, leč zas mu chybí tričko, o pohlavních znacích nemluvě. Kocour v botách by dopadl ještě hůř.
Zastydlá úřední mravopočestnost, která by chtěla oblékat zvířata od ponožek až po rolák, nese podobné riziko jako proslulá fialová kráva z reklamy: až dítě poprvé uvidí medvěda v jeho přirozené podobě, tedy bez kalhot, nepozná ho.
Člověk by se zprávě o svatouškovství, ať už bylo míněno vážně, nebo ne, jindy zasmál. Jenže pod praporem ochrany dětí podobných nesmyslů přibývá.
Stačí zmínit vlka z animovaného seriálu Jen počkej, zajíci! Coby klasický padouch po léta mocně dýmal, jenže pak mu kouření v rámci vývozu zakázala Evropská unie a posléze i ruský zákon. Ze starých dílů mu cigaretu vystřihují, v nových ji vyměnil za žvýkačku. Odkdy se zlosyn pozná podle žmoulajících čelistí? I přísný Hollywood nechává čas od času kouřit zápornou postavu, kterou vzápětí názorně vytrestá. Výchovný apel je zachován: Vidíte, milé děti, přijmete-li nezdravý zlozvyk, sejdete ze světa rozplácnutím, zválcováním či jinou děsivou smrtí společenských vyvrhelů.
Ale můžeme zůstat doma. Kofola dostala pokutu za animovanou reklamu, v níž chlapec sjíždí kopec na skateboardu; podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vyzývá děti k následování nebezpečné situace. Podle dané logiky by museli do trezoru Bob s Bobkem, Bolek s Lolkem i Pat s Matem, jejichž dobrodružné kousky též není radno napodobovat. A Prima narazila s pohádkovou krimi Grimm kvůli scéně, jež nutí hrdinku pít lektvar „složený z nechutných ingrediencí, žížal či ptačího trusu“.
Jistě, proti pohádce o nestydatém hanbáři Púovi to byla silnější káva, ale princip zůstává týž: kde leží rozumná hranice ochrany dětí? ČT už na dětském Déčku zavedla ve světě známý labeling čili nálepkování, grafickým symbolem 8+ označuje pořady pro starší děti; metodu testuje i na svých hlavních kanálech. Nicméně „nálepky“ nesou vodítko pro rodiče, nikoli pro děti, které jim buď ještě nerozumějí, nebo už jim naopak lákavě voní zakázaným ovocem.
Každý přece zkusil proniknout na film s varováním mládeži nepřístupno – a pocítil snad kvůli kratičkému detailu odhalených ňader sličné Angeliky celoživotní újmu?
Pokrytecké puritánství je navíc krátkozraké. Zakryje dětem milosrdně oči před polonahým medvídkem z jiného století, ale už jim nezabaví moderní tablety, na nichž tak zručně sestřelují ptáčky, dráčky, vojáčky. A i kdyby je zahnalo do uzavřeného ghetta bez přístupu k internetu, jednou děti musí vyjít ven – a nepřipraveny na realitu vkročí rovnou pod autobus nebo do sexshopu.
Zkrátka celá historie lidstva, ba ani Brusel ještě nevymyslely účinnější metodu ochrany dětí než rodičovské „Sypej spát, to ještě není pro tebe“. A že dospělí u nás moc dobře vědí, o čem mluví: v Polsku se probírá polonahý plyšák, kdežto v cyklu České století jdou prezidenti Beneš i Havel klidně nejen bez kalhot: rovnou donaha.
