* Život Davida Galea provázely přívlastky skvostný či strhující. Více než filmu by však měly patřit Kevinu Spaceymu v titulní roli váženého profesora bojujícího za zrušení trestu smrti, jenž je sám k popravě odsouzen. Jinak jde o solidní, víceméně politický thriller, jaké se točívaly před lety. Vše už tu bylo: novinářka hledá pravdu, zpětně se líčí hrdinův pád kvůli pomstě zhrzené studentky, jeho přerod v opilou trosku a obvinění z vraždy kolegyně. Děj má vesměs předvídatelné zastávky a řešení sice překvapivé, leč neuspokojivé - jako vždy, když se od zákonů detektivky uhne k ušlechtilým gestům. Škoda, Spacey je zárukou, úděl té postavy mohl být trestem za její šarm, chytrost, úspěch. Leč burcuje se tu za Věc vyššího zájmu a v paměti utkvějí jen otřesné obrazy umírání či morbidního muzea místa činu.
* Daleko do nebe, film nominovaný na čtyři Oscary, přináší totéž v bleděmodrém. Tedy opět společenskokritickou moralitu a pád jedné ctěné rodiny, zde pod rouškou nepřístojné romance, a to hned nadvakrát. Manželka se zaplete s černošským zahradníkem, manžel s muži, obojí ve velice pečlivém a velice vláčném retrostylu. Znovu je oporou představitel hlavní postavy: Julianne Mooreová je tak vzorná, chápavá, vlídná, dokonalá, vtíravá, oddaná a omezená panička, až odzbrojuje. Sama dokáže najít sebeironii, ale ve scénách s partnery se žánr kloní k melodramatu, což násobí podzimní listí, tanec, věčné tklivé smyčce. Nechtěně parodický cajdák postrádá jen okřídlenou větu "A pohledem si ta dvě milující srdéčka řekla více než jiná za celý život."
* Prasátko a jeho velký příběh, další z prostince animovaných disneyovek o medvídkovi Pú a jeho přátelích je opravdu jen pro mrňousy žvatlající spolu s hrdiny "jsme géniusisové". Prasátko, ač nejmenší vzrůstem, prokáže největší kamarádství, nejdřív je však zvířátka putující od nory k noře musí najít. Film je to výchovný, přeslazený od medu uloupeného včelkám až po růžový čumáček selátka, a pro rodiče únosný jen díky délce 74 minut.
* Blbý a ještě blbější: Jak Harry potkal Lloyda představuje psinu stejně dlouhou, když se odečtou titulky, ale obsahem už vůbec k nepřečkání. Stokrát si člověk může umínit, že bude mít nároky tříletého Zulukafra, stejně se neusměje. Dokonce už ani nepohorší jako u prvého dílu, tak dětinská je to otrava. Oba rekové ve věku výrostků totiž vstupují do školy, do zvláštní třídy pro burany, a musí morálně zvítězit nad zlým ředitelem. Vedle nich je kreslené prasátko hamletovsky bohatou rozervanou postavou. Legraci obstarává účes, úbor, chrup a fakt, že oba hoši nosí podprsenku, šetří čas jídlem na WC pod heslem "nové dovnitř, staré ven" a slintají při pohledu na spolužačku. Nejvtipnější dialog zní: Co udělal Benjamin Franklin? Zabil Godzillu penicilinem. A pak domů, rychle domů!
