Tvůrce, věčně rozesmátý od ucha k uchu, působí spíš dojmem pohodového studentíka než režiséra, který své dětské herce dokáže v pohodě zkrotit a přitom si i tak trochu zadovádět s nimi.
O tom svědčilo i těch pár minut, kdy zápolil s nakloněným plátnem, ze kterého stékaly barvy, a nakonec rád přijal pomoc jednoho ze svých herců, Štěpána Krtičky.
Klapka poprvé
|
Jako první vzal do ruky zbrusu nové tempery umělecký ředitel festivalu Petr Koliha. Barvy mačkal přímo z tuby a svým kolegům na plátně zanechal slunce."Já teda moc nekreslím a už vůbec ne štětcem, to snad naposledy na základce," omlouval se trochu provinile. "Hodně jsem si kreslil lodě, ale neumím kreslit plachty, takže u toho to skončilo." Na námitku, že jako režisér by měl být schopný kreslit si storyboardy, odpověděl pohotově, že to je sice pravda, ale on má na rozkreslování scén a obrazů ve filmech speciální program. Na svůj vysněný projekt, filmovou adaptaci Štorchových Lovců mamutů spojující hereckou akci a 3D animaci, ho však zatím nepotřebuje, protože film je zatím ve stadiu rozepsaného scénáře.
Růženka a ňadra dmoucí
"Tady ti to teče, rejžo," objevil se u plátna opřeného o model historické trojkolky Štěpán Krtička, představitel Michala z Janákova filmu. A hned bylo vidět, že to sympatický blonďák má rozhodně víc "v ruce". "Maloval jsem si do pokojíčku nějaký věci, a když jsem byl malej, kreslil jsem si po zdech různý klikyháky," přiznal se.
Největším problémem se ukázala být skloněná rovina plátna, ze kterého stékala červená barva květu a černá z namalovaných kontur lidské postavy. "Uděláme z toho krásné zlaté vlasy," velí pohotově režisér a Štěpán hned přispěchal s poznámkou, že by neměla chybět ani "ňadra dmoucí" – která vzápětí přibudou.
Ve Zlíně byl Karel Janák se svou středověkou družinou jen na den. Bohužel v ní chybí krásná Tereza Voříšková, princezna Aneta ze Šmídmajerovy pohádky Peklo s princeznou. Dostala akutní zánět slepého střeva a namísto pobíhání mezi Velkým kinem a multiplexem ve Zlatém jablku ji doma čeká naordinovaný klid na lůžku.
"Chybí nám tu, ale my jí zlínské zážitky rádi zprostředkujeme, až se vrátíme," loučí se vysmátý Janák a předává nám své dílo – "krvácející" růži s blond Růženkou, která je však od nebezpečných trnů dostatečně vzdálená...
