RECENZE: Starci na chmelu a na vodě. Muzikál ujde, zbytek je telenovela

Pod názvem Muzikál aneb Cesty ke štěstí jde do kin domácí novinka, v níž současní studenti konzervatoře zkoušejí Starce na chmelu. Což by jim šlo; horší je, co zažívají mimo muzikál.

Tak jako má zdvojený titul, půlí se celý film. Co se vejde pod název Muzikál, docela obstojí, zato Cesty ke štěstí zavánějí telenovelou v úpravě pro Rychlé šípy.

Scénář, který napsal Václav S. Sadílek ml. a natočila Slobodanka Radun, stojí na vodě. Sleduje jediný účel: nově inscenovat hudební a taneční čísla Starců na chmelu.

Tedy nepřekonatelnou klasiku. A protože studenti mají letní soustředění, zkoušejí tu pod střechou, tu na pasece, na poli, v místní hospodě. Moderní choreografie neznamená zas takový rozdíl, na šikovnou partu se pěkně dívá a hlavně původní písně v sobě stále nesou živelnou nakažlivost. Až potud si divák říká, že Muzikál se Starci se nedá vlastně zkazit.

Ovšem příběh, jenž nasnímané divadlo rámuje, vražedně kombinuje slabý obsah se silnými ambicemi. Několik mladých lásek, jedny učitelské zálety a trochu žárlivosti by tvůrci rádi okořenili generační rebelií napůl Starců na chmelu, napůl Sněženek a machrů. Jenže dnešní hrdinové Muzikálu nevědí, proč se bouřit, takže snímek ztrácí téma. Nanejvýš reptají, že by radši zpívali anglicky. A když se alespoň stopa vzpoury konečně vyostří, vzápětí následuje všeobecné smiřování, omlouvání, polepšování, odpouštění; zkrátka moralita jako z čítanky.

Muzikál aneb Cesty ke štěstí

50 %

Česko, 2016, 85 min

režie: Slobodanka Radun

hrají: Vica Kerekes, Roman Vojtek, Martin Písařík, Anna Fialová, Adam Mišík, Vladimír Polívka, Jiří Korn, Václav Kopta, Josef Laufer, Jaroslava Obermaierová, Petr Kotvald, Eduard klezla, Václav Jílek, Dana Morávková

Kinobox: 43 %

IMDb: 4.2

Vůbec nejkostrbatější prvek představuje způsob, jímž film do děje zapojuje jednak skutečné členy tvůrčího týmu – „V hledišti sedí i Malásek s Morávkovou,“ ohlašují studenti skladatele a choreografku projektu, jednak legendy. Josef Laufer, jenž ve Starcích na chmelu hrál jednoho z kytaristů v černém, se zjeví v epizodce hajného. Václav Kopta řídí autobus a Jiří Korn má roličku výtvarníka, který ve vsi pobývá jen proto, aby ho navštívil syn – slavný zpěvák a svůdce nadané studentky.

Jakkoli těžko hledá smysl svého vzniku, má Muzikál aneb Cesty ke štěstí tu výhodu, že dal dohromady slušnou sestavu slibných muzikálových herců. Kdyby se jejich verze Starců na chmelu hrála s plnou vervou a bez přidaného „civilního“ příběhu v divadle, stála by za návštěvu. Ale na plátně jako sled výstupů nutně zaostává za originálem Ladislava Rychmana z roku 1964. ̈