RECENZE: Proč získal animovaný Můj život Cuketky jen evropského Oscara

Je něžný a hravý, ale také posmutnělý. Většině animovaných filmů se vymyká, protože není určen malým dětem, třebaže o nich vypráví.

Nejspíš v tom také tkví důvod, proč se švýcarský Můj život Cuketky při zámořském tažení zastavil u oscarové nominace, byť se nad ním rozplývala i americká kritika, zatímco Evropská filmová akademie mu loni dala cenu pro nejlepší animované dílo roku 2016.

Do našich kin nyní přichází se zpožděním a těžko zbourá návštěvnické rekordy, jestliže rodina musí nechat předškoláky doma. Tedy – nemusí, ale hrdina filmu, devítiletý sirotek přezdívaný Cuketka, není pohádkovým Harrym Potterem, nýbrž chovancem dětského domova bez kouzelnických lekcí. Čaruje se tu jinak, právě animací, která sociálnímu tématu zaručuje originalitu. Výtvarné prvky mají totiž vyloženě dětský rukopis i fantazii, čímž příběhu přidávají na věrnosti.

Když po tragédii musí Cuketka opustit svůj azyl na půdě, kde si hrával s hromadou plechovek od piva konzumovaného mocně jeho matkou, octne se ve společenství jiných vrstevníků, kteří nemají kam jít.

„Vítej v lochu,“ zdraví nováčka, jenž se dočká i posměšné přezdívky Brambora či povzdechu „další autista“, nicméně nelze mluvit o šikaně, a už vůbec ne brutalitě. Chovanci ústavu se po vzájemném sblížení navzájem svěřují, proč jsou nakonec šťastní, že žijí právě tady.

Vyprávějí věcně, stručně, bez pokryteckých ohledů, jak to dovedou jenom děti. A jsou to případy vesměs neradostné: buď oba rodiče fetovali, nebo maminku vyhostili zpět do Afriky, nebo zase tatínka zavřeli za přepadení benzinové pumpy. Jednu dívku znásilňoval vlastní otec, jiná, Cuketkova první láska, se stala svědkem vraždy v rodině.

Zní to děsivě, ale režisér Claude Barras citově nevydírá, pouze dětskými hlasy krátce konstatuje fakta, aby vzápětí z počáteční osamělosti vykřesal pospolitost a z bolesti odolnost, dokonce zábavu i poezii. Třeba při zájezdu na hory, kde Cuketka se svou vyvolenou, čtenářkou Franze Kafky, zažije romantickou noční schůzku pod hvězdami.

Můj život Cuketky

75 %

Švýcarsko / Francie, 2016, 66 min

Režie: Claude Barras

Scénář: Céline Sciamma

Hrají: Michel Vuillermoz, Paulin Jaccoud, Natacha Koutchoumov, Adrien Barazzone

Trochu okatě z filmu ční jen ukázková multikulturní tolerance a solidarita, s níž se parta zapojí do boje hodného policisty se zlou tetou, nicméně ani šťastné konce tu nemají růžovou jednoznačnost. Navíc body připisují jednak výrazově přesný generační slovník, jednak rozumná délka. K čisté a nadějeplné hodince tak mohou kina připojit českou loutkovou miniromanci Vánoční svatba sněhuláka Karla.