Opět okouzluje výtvarné pojetí na pomezí stylizovaného dokumentu. Horské masivy kolem hrdinů shánějících zimní zásoby působí až tísnivě, poslední bobule pod prvními vločkami ojíněně a výprava do nočního městečka napínavě jako loupež století. Právě tady spadne klec, totiž víko krabice, v níž malá beruška míří nedobrovolně do Karibiku.
Zápletka tedy ztrácí body, protože není zrovna objevná. V podstatě opisuje princip snímku Hledá se Nemo, kde se pro záchranu potomka podniká dobrodružná výprava založená na solidaritě živočišných druhů. V druhém dílu Mrňousků ji důvtipně dokládá mravenčí morseovka, vyťukávající výzvu z tropického ráje mezi turisty a kraby přes ponorku i Velkou čínskou zeď až do beruščiny zasněžené domoviny, odkud letí na pomoc posádka zábavné hudební vzducholodi.
Nutnou obměnu prvního snímku zastupuje zvířena doplněná o exotické obyvatele nebezpečné džungle, v níž každý tichý záběr ryzí krásy může skrývat zradu: mimikry fauny, přízračné liány, masožravé rostliny, pavoučí nohu připomínající tlapu šelmy.
Opojný, takřka šamanský rituál hmyzího společenství ruší pouze fakt, že mezi domorodci a hosty začíná být mírně nepřehledno, a zlověstný žralok v roli Jonášovy velryby, s nímž svádí boj ryčné techno, patří k četným žertům s nadgeneračním přesahem.
Animace vykazuje vysoký stupeň řemesla a opar lehké neskutečnosti nad věrnou kresbou prostředí se vstřebává natolik příjemně, že dospělý rád vezme na milost i typicky akční prvky bláznivých honiček, určené zejména dětem.
Zkrátka jako rodinný zážitek film Mrňouskové 2: Daleko od domova obstojí se ctí. Je čistý, hravý a srozumitelný bez rozdílu věku i bez dialogů, pouze se zvuky, kterými přitom dokáže vyjádřit nejrůznější odstíny emocí – podobně jako série Mimoňů. Jaká úleva.
