Jaký máte vlastně vy osobně k zabijačce vztah?
Nejsem vegetarián a nemyslím si, že by tato tradice měla zaniknout. I když samotný akt zabijačky nijak neadoruji a jsem přesvědčen, že žijeme v době, kdy masné výrobky konzumujeme extrémně nad míru. Jsem totiž jinak velkým zastáncem welfare zvířat – velkochovy se mi proto moc nepozdávají a malá rodinná zabijačka mi přijde jako schůdnější způsob, jak takové maso zpracovat. Ovšem skutečnost, že tato česká tradice mizí, je pochopitelná: chovat po domácku prasata se dnes ekonomicky už snad ani nevyplatí.
Mám tedy ze zabijačky celkově ambivalentní pocit. Chápu, že to někomu připadá barbarské, ale stejně tak chápu, že je to dodnes součást života mnoha lidí a nevím, proč bychom jim to měli brát či zakazovat.
V duchu nejlepších tradic české tragikomedie si Mord vystačí s klasickou jednotou času, místa a děje, přičemž domácí zabijačka pouze symbolizuje rodinný rituál; jako třeba Vánoce v případě Pelíšků. Z příprav každoroční sešlosti nenuceně vyplynou charaktery a vztahy.
Z recenze Mirky Spáčilové
Jak byste tedy na film nalákal ty, kterým se slovo zabijačka, či maso vysloveně hnusí?
Řekl bych jim, že film není primárně o jitrnicích a jelitech, ale že pojednává o opravdových lidech. Podle mne je na Mordu nejcennější to, že diváci, kteří mají se zabijačkou zkušenost, říkají, že je snímek opravdu autentický a že takto se to u nich koná či konalo. Nějakým způsobem jsme tedy natočili pravdivý snímek.
To mohu potvrdit. Myslím, že se vám přesně povedlo vystihnout tu atmosféru, radost i hádky, které taková rodinná sešlost přináší.
Ovšem dokážu pochopit, že ten, co tento svět nezažil, může mít s filmem problém. Zajímavé je, že na karlovarském festivalu snímek vzbudil největší nadšení u jedné izraelské delegace. Tedy skupiny, kterou bychom tématem vepřového masa nikdy neoslovili. Ovšem oni přesto na film reagovali dobře a pochopili, že ve filmu nejde tolik o toho čuníka, ale že jde o Karla a jeho dcery.
RECENZE: Ktož jsú boží bojovníci s ovárkem, kteří chystají Mord |
Co jsem na karlovarském uvedení Mordu stihl vypozorovat já, některým divákům se líbil moc a jiní jej naopak nepřijali. Čím to je? Právě tím kontroverzním tématem zabijačky?
To nevím. Myslím, že nejproblematičtějším na filmu může být nakonec portrétování žen se stereotypy, které mohou být pro někoho možná až příliš stereotypními. Toho jsem se asi obával nejvíc a proto to se všemi herečkami dlouze řešil. Nechtěl jsem totiž, aby hrály něco, o čem si nemyslí, že je pravda. Ovšem kdo v jejích rolích viděl jen hysterky, asi nepochopil, že ony jsou do této úlohy pasovány svým okolím. Ony hysterkami nejsou. Jsou to silné ženy se svými vlastními problémy, bez kterých by se celý náš zabijačkový den vůbec neodehrál. Hysterky z nich dělá právě to předsálí, ten vesnický dvorek plný chlapů.
Ne každý to ale asi takto přijme.
Chápu, že to někomu připadá až moc. Stejně jako skutečnost, že se ve filmu chlastá a řeší maso. Ale to si pak říkám, zda tito kritici nežijí trochu za sklem reality. Myslím, že vesnici nekarikujeme, ale že ji po dlouhé době portrétujeme poněkud pravdivějším způsobem. Když jsem film diskutoval s některými režiséry, nebyli třeba schopni pochopit, proč se hrdinové na začátku stále jen baví o autě. Tak jsem se jim snažil vysvětlit, že pro naše postavy je auto něco jako kůň. Že se bez něj neobejdou. Půl den se baví o autech, pak o ženských a pak možná o fotbale. To je pro ně důležité. Stejně jako to, že si společně zabijí pašíka. Nedělají to proto, že se u toho chtějí ožrat, ale proto, že z toho budou mít maso na půl roku. Tohle ovšem může některým divákům unikat a začnou se vzpírat, že ten film je machistický a jen o žrádle.
Ve zmíněné hlavní roli Karla se zaskvěl váš otec - neherec. Jak jste ho vybral?
Mělo to různé fáze. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou, že by celý film byl postavený jen z herců, ovšem pak jsem se vrátil k nehercům. Věděl jsem, že tátu budu do filmu chtít, ale spíš do vedlejší postavy. Když jsem ale s vedlejšími postavami dělal kamerové zkoušky, potřeboval jsem, aby mi někdo nahazoval. A protože jsme je dělali v Krnově, táta byl většinou po ruce. Když tyto kamerovky pak viděl Bohdan Sláma, začal mne přesvědčovat, abych tátu obsadil do hlavní role. Já z toho byl ale ohromně nervózní, protože to vyžadovalo velký risk. Jednak byl neškolený herec a dále pro mne bylo opravdu těžké odpoutat se od toho, jak ho znám.
Co bylo tedy těžší? Že je neherec, nebo že je váš otec?
Asi obojí. Táta to měl ale ještě o to složitější, že všichni ostatní neherci nemuseli moc hrát, dostali jen nějaké zadání a mohli si říkat, co chtěli. Byli sami za sebe. Táta měl jako jediný z neherců určité polohy, které vyžadovaly techniku hraní. Pro mne to navíc bylo komplikované, když jsem se takto díval na otce, kterého znám celý život a stále si říkal „Takhle on by to nedělal, to není přirozené.“
Přesto se jeho výkon setkal s velkým úspěchem. Tušil jste, že má takový talent?
(smích) Kdybych to netušil, asi bych mu to nesvěřil. Oba jsme z toho ale byli ohromně nervózní. A jestli jeho výkon vzbudil ohlas, tak z toho mám radost a jsem za něj rád.
PRVNÍ DOJMY: Loni Přišla v noci, letos Mord. Není nad malý český film |
Jak on reaguje? Dá se čekat, že by ještě zahájil nějakou hereckou kariéru?
(smích) Myslím, že má svůj život rád. Hraní ho ale baví a myslím, že pokud ho někdo osloví, dlouho nad tím přemýšlet nebude.
Mord je už od začátku srovnáván s československou novou vlnou, s díly Miloše Formana či Jaroslava Papouška. Co si o tom myslíte? Nemůže taková škatulka filmu spíše uškodit?
Já sám bych jej do této škatulky nezařadil, protože si myslím, že je to srovnávání nesrovnatelného. Formanovy či Papouškovy filmy jsou lety ověřená mistrovská díla a Mord je absolventský film studenta režie. Filmem jsme tedy chtěli ukázat, co jsme se všechno na škole naučili a díky tomu úspěšně absolvovali. Myslím, že jsme tento úkol splnili.