Naopak zcela vážně tu Moore vyzývá k socialistické revoluci. To už fakt krapet přehnal, zní sálem, když více než dvouhodinovou agitku završí hudební motiv Internacionály.
Pravdy jedné strany
Samozřejmě levicové voliče nadchne a pravicové otráví. Leč to, že Moore bohatne z kritiky jediného systému, jenž mu ji svobodně umožňuje, a používá k tomu demagogickou směs líbivých hesel, účelových polopravd a citového vydírání, je stará vesta. Tentokrát však, což je horší, navíc filmařsky nudí.
Jednak se do kritiky kapitalismu pokládá s menším odstupem, takříkajíc "celým srdcem", čímž ubývá nadsázky, jednak opakuje stejné metody, které každou další reprízou pozbývají na ceně. Levně působí už úvodní "žertovné" varování diváků se slabším srdcem, levně vyhlíží porovnání nynější krize s rozpadem římské říše, láce čiší z prázdných řečnických otázek. Takhle se chová politik před stádem oddaných fanatiků, nikoli filmař s mozkem.
Probírat obsah snímku O kapitalismu s láskou nemá smysl, Moore tu sděluje totéž, co Vojtěch Filip, Jiří Paroubek a český výčep čtvrté cenové skupiny těsně před zavírací hodinou.
Podstatnější jsou vypravěčské prostředky, které převléká za argumenty. Snímá exekuce, zábory domů, plačící dlužníky, vesměs výjevy známé z televizních zpráv, ale zásadní obvinění "nutili nás si půjčovat" ponechává bez komentáře. Ani jedinkrát se zoufalých nezeptá, proč hypoteční smlouvy podepisovali, a z opačné strany barikády si vybere pouze křiklavý příklad nejotrlejšího byznysu, překupníka vyvlastněných nemovitostí.
Pak zabrousí do historie, a nebýt dobových reklam, domácích videí či účelově využité repliky příštího prezidenta Ronalda Reagana z westernové role, změnil by se film ve školometský výklad, jak se dobře žilo a kdy se to začalo kazit. Zapojí vlastního otce i vlastní ješitnost – "dvacet let jsem je varoval" – a proti dělníkovi bez práce střihne v podpásovém kontrastu svého životního padoucha, tančícího George Bushe.
Občas se Moore dotkne opravdu zajímavých konkrétních afér, třeba soukromého vězení pro mládež nebo firemních pojistek proti úmrtí zaměstnanců, ale opět se neptá druhé strany a z jedné kauzy vždy uhněte selhání celého systému, zodpovědného prý i za pád letadla. Načež si přivede kněze tvrdícího, že "kapitalismus je hřích a musí být odstraněn", a opěvuje družstevní podniky – leč vytvořené za kapitalismu svobodnou volbou lidí, nikoli mocenským násilím, jež nosíme v paměti.
Amerika na Auroře?
Paradoxně i salonní proletář Moore pocítil zákon socialistického realismu: čím více ideologie, tím méně humoru. V zápalu víry ničí vtip, který jeho minulá díla činil snesitelnými i pro oponenty; snad jen "předabovaný" Ježíš zajiskří zdravým kacířstvím raného Moorea. Jeho oblíbený trik, jak vyrábět smích z tvrdošíjné snahy proniknout k nejvyšším "zlým bossům", už nezabírá: každý vrátný ho již zná a jedná s ním shovívavě jako s otravným štamgastem, který pokaždé, když přebere, jde do banky žádat "vraťte peníze lidu".
Dokument O kapitalismu s láskou nahrává slepé závisti i nenávisti, tváří se, jako by celá Amerika už už ládovala děla Aurory, a dělá poskoka Obamovi. Nic z toho však nevadí tolik jako fakt, že Moore ztrácí vypravěčskou lehkost zlobivého dítěte a stává se úmorně zdlouhavým sentimentálním kazatelem.
O kapitalismu s láskou
USA, scénář, režie a průvodce Michael Moore, titulky, 127 minut.
Hodnocení MF DNES: 40 %
