„Sbohem Moniko Vittiová, sbohem královno italského filmu. Dnešek je opravdu smutný den, odešla velká umělkyně a velká Italka,“ uvedl ministr v prohlášení podle agentury AFP. Na veřejnosti se naposledy objevila v roce 2002 na pařížské premiéře divadelního muzikálu o zvoníkovi od Matky Boží. Později se u ní projevila Alzheimerova choroba, kvůli které se stáhla do soukromí.
Monica Vittiová se narodila jako Maria Luisa Ceciarelli v Římě. Herectví se věnovala od dospívání. Svou první roli před kamerou, tehdy ještě bezejmennou, si vyzkoušela v roce 1954. Průlomovou se pro 27letou herečku stala komedie Le Dritte režiséra Maria Amendoly.
Vittiová ztvárnila na filmovém plátně pestrou škálu postav od psychologických portrétů moderních ženských hrdinek až po komediálně laděné postavy temperamentních žen. Později se prosadila také na poli scenáristickém a režijním. Výrazná byla její role ve filmu Dívka s pistolí z roku 1968.
Za své herecké výkony získala celkem pět prestižních ocenění David di Donatello, sedm italských Zlatých glóbů a Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách.
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvS Antonionim jako režisérem se poprvé setkala při natáčení filmu Dobrodružství, který na festivalu v Cannes v roce 1961 vyvolal velmi rozporuplné reakce. Dnes je ale pro svůj novátorský přístup řazen ke klenotům filmového plátna. Vittiová, která za roli v Dobrodružství dostala na Berlinale cenu za nejlepší ženský herecký výkon, hrála i v Antonioniho dalších třech proslulých dílech z první poloviny 60. let - Noc, Zatmění a Červená pustina, které dohromady tvoří takzvanou „tetralogii citů“. Díky ní herečka, jež udivovala svou netypickou a tajemnou krásou, dosáhla mezinárodní proslulosti.
Když se s Antonionim krátce po svých pětatřicátých narozeninách rozešla, tak rychle dokázala, že její herecký rejstřík je širší a obsáhne i komické polohy. Ať už to bylo ve filmové parodii Josepha Loseyho Modesty Blaise či v satirické komedii Dívka s pistolí režiséra Maria Monicelliho. „Moniku jsem znal dobře a věděl jsem, že má fantastický smysl pro humor a sebeironii. Tak jsem ji jen trochu popostrčil,“ prohlásil o Vittiové před lety v rozhovoru pro Lidové noviny Monicelli.
Ani v té době ale Vittiová nezanevřela na dramatické role, důkazem jsou třeba filmy Tosca, Tereza zlodějka nebo Ve státním zájmu. V roce 1974 se mihla v malé roli i ve filmu Přízrak svobody, jen aby mohla pracovat se slavným režisérem Luisem Buňuelem. V 80. letech se všestranná umělkyně začala uplatňovat také jako scenáristka a režisérka. Se svým novým životním partnerem režisérem a fotografem Robertem Russem napsala scénář a hrála hlavní roli v jeho komedii Flirt (1983). V roce 1986, po více než dvacetileté pauze, se opět objevila na jevišti ve hře Neila Simona Podivný pár.
Vittiová, která byla v roce 1984 oficiálním hostem filmového festivalu v Karlových Varech, obdržela za své herecké výkony řadu ocenění. Jejím posledním celovečerním filmem bylo Scandalo segreto z roku 1989, který i režírovala a podílela se na scénáři. Na veřejnosti se naposledy objevila v roce 2002 na pařížské premiéře divadelního muzikálu o zvoníkovi od Matky Boží, později se u ní projevila Alzheimerova choroba, kvůli které se stáhla do soukromí.
