Michele Mercierová: Angelika mi zničila život

Jmenuje se Michele Mercierová, ale jen málokdo to jméno používá. Přijede Angelika, hlásaly titulky novin, když organizátoři sobotního Plesu v Opeře oznámili její účast. Dříve by se francouzská hvězda rozčílila, teď už jen krčí rameny: "Natočila jsem 55 filmů, ale pro všechny jsem prostě Angelika."

Fakt, že natočila tolik filmů, zopakovala v rozhovoru, který iDNES.cz a MF DNES poskytla ještě před svým příjezdem, hned několikrát.

"Truffaut, Melville, Monicelli – pracovala jsem se spoustou velkých režisérů," říká hrdě a vysloveně září. Pak ale padne nevyhnutelné jméno Markýzy de Plessis-Belliéres a záře je ta tam. "Ach ano, Angelika," ozve se po minutě mlčení. "Víte, ta role mi zničila život!"

Povídání s Michele Mercierovou není zrovna veselá záležitost. Mísí se v něm únava a deziluze ženy, která chtěla dokázat víc, než jí osud dovolil.
"Skutečně si nevzpomenete na okamžik, kdy jste byla šťastná?" – "Pár by se jich našlo, ale jsou o dost kratší než ty, kdy jsem byla nešťastná," odpovídá hvězda a je jasné, že tenhle životní pocit už jí jen tak někdo nerozmluví.

Svým způsobem na něj má právo: jak říká, nebýt Angeliky, mohla se dostat dál. Když v pětidílné sáze zazářila, svět jí ležel u nohou. Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová a ona: svého času tahle trojka kralovala evropskému filmu. Mercierová měla muže, slávu a slibnou budoucnost před sebou. Jenže Angelika zastínila Michele. Všichni chtěli Angeliku, ne ji. Dokonce prý i muži.

Michele Mercierová

Narodila se 1. ledna 1939. Dcera Italky a lékárníka z Nice začínala jako tanečnice. Od 17 let tančila na pařížských scénách a současně studovala herectví. Roku 1957 natočila první film. Spolupracovala s předními režiséry doma i v zahraničí (F. Truffaut, J.-P. Melville, M. Monicelli). Když v roce 1963 hrála v prvním z 5 dílů Angeliky, měla za sebou přes 20 filmů. Od 80. let už téměř netočila, o životě s Angelikou napsala 2 knihy. Po druhém rozvodu v roce 1976 odjela do USA, kde zkoušela štěstí jako producentka. V posledních letech pracuje pro televizi.

Krátce po třicítce zanevřela na film a později i na muže, na které měla nebývalou smůlu: jeden byl alkoholik, druhý zmizel s jejími penězi a šperky. Když mluví Michele o mužích, hořce se směje. Ale i ten hořký smích je příjemná změna oproti rezignovanému tónu zbytku vyprávění. Když pak ještě přidá k dobru zážitky z natáčení, k němuž se po letech vrátila, je z ní na chvíli zase ta silná a nezkrotná... Michele.

Všude se o vás píše, jak jste byla nadšená baletka a tanečnice, pro tanec jste žila. Proč jste ho vyměnila za film?
Náhoda. I když se říká, že náhody neexistují, v mém životě hrají důležitou roli. Film jsem nikdy dělat nechtěla, vůbec mě to nelákalo. Jediné, po čem jsem toužila, bylo protančit život.

Co se stalo? Svého času jste prý byla na taneční scéně hvězda.
To byla, tančila jsem v Paříži, jezdila po světě. Pak ale přišly problémy a rozhodla jsem se, že s tím skončím. Bylo to obtížné rozhodnutí.

Do Prahy jste přijela jako hvězda dnešního Plesu v Opeře. Tančíte ještě?
Teď už samozřejmě netančím, alespoň ne profesionálně. Ale valčík si samozřejmě občas někde dám. Velmi ráda.

Když se Angelika potká s iDNES.cz

V předvečer plesu se redaktorka iDNES.cz Tereza Spáčilová setkala s Michele Mercierovou tváří v tvář. Zprvu to na rozhovor nevypadalo -herečka byla unavená z brzkého vstávání, náročné cesty, při níž zmokla, a také z fotografů na letišti. Nakonec ale s typicky francouzským  konstatováním "Doufám, že se dá v téhle zemi kouřit" rozpovídala.

Stránky MF DNES s náhledem rozhovoru převzala s upřímným nadšením: "To jsem vlastně úplně první čtenář, že?"

Více o setkání čtetě ZDE

Vzpomenete si na některého ze svých tanečníků?
Jacques Chazot. Úžasný chlapec. Taky ho odchovala pařížská Opera, působili jsme tam ve stejné době. Chodila jsem s ním tančit tango a bylo to naprosto dokonalé. Bohužel už je mrtvý.

Vyrůstala jste ve francouzském Nice, kde měl váš otec lékárnu. Prý jste mu pomáhala, aby vám koupil baletní piškoty...
Kdepak. Ne. (důrazně oponuje) Taky jsem o sobě něco podobného četla, ale to si vymysleli novináři, vždycky všechno popletou. Já v tatínkově lékárně nikdy nepracovala.

Co se vám vybaví, když se řekne Nice?
Výhradně opera, hudba a tanec. A samozřejmě moře. Ale hudba a tanec u mě vždycky nade vším vedly.

Do chvíle, než se objevil film...
Samozřejmě. Asi to byl osud. Zrovna jsem si z Anglie, kde jsem jako tanečnice pracovala, odskočila do Nice na prázdniny. Náhoda tomu chtěla, že jsem narazila na jednoho režiséra. Doprovázela jsem otce do místního studia, ale jen shodou okolností, o film vůbec nešlo. Ten režisér psal zrovna scénář a hledal někoho, jako jsem byla já. Řekla jsem – proč ne, pobavím se a uvidíme. Dali mi scénu s Michele Morganovou, to byla tenkrát velká hvězda.

A pobavila jste se?
Velmi. Proto jsem pak u filmu zůstala, Víte, že jsem natočila 55 filmů?

Ano, máte bohatou filmografii.
Po mém prvním filmu se vše tak nějak samo dalo do pohybu, kariéra se mi rozjela. Brzy jsem potkala Francoise Truffauta a ten mě pro film získal definitivně.

Jaký Truffaut byl?
Báječný. Opravdu báječný. Také tehdy začínal, byli jsme dva zajíčci na poli showbyznysu. Natáčela jsem s ním snímek Střílejte na pianistu a ani jeden jsme netušili, co z něj vzejde. Viděla jste ten film?

O mužích

Nic a nikdo vás nenaučí, jak ovládat muže. Muži jsou od přírody neovladatelní. A nesnesitelní.

Michele Mercierová

Ano, viděla, hrál v něm i Charles Aznavour.
Charles, ano, ten mě taky oslnil. Ten film se nám povedl. Francois měl potom se mnou mnoho dalších plánů, ale bohužel zemřel. Spousta lidí, se kterými jsem měla pracovat, je mrtvá, to je škoda. Ale takový už je život, jak my Francouzi říkáme.

Dal vám Truffaut nějakou dobrou radu?
On moc neradil. Nejčastěji říkal: Pokračuj, takhle je to dobré. Jen málokdy mě přerušil. A byl velmi nesmělý.

Mozaika vašich režisérů i hereckých partnerů je skutečně pestrá. A záviděníhodná.
To ano, točila jsem se spoustou zajímavých mužů.

Na koho nejvíc vzpomínáte?
Třeba na Jeana Gabina, víte, kdo to byl?

Samozřejmě, jeho filmy jsem hltala už jako malá holka. Měl zvláštní kouzlo.
Přesně tak. S ním se točilo přímo snově! Říkalo se o něm, že není zrovna příjemný, ale já ho tak nikdy nezažila. Ke mně se vždycky choval mile, byl jako můj dědeček. Možná proto, že jsem byla slušná: on totiž neměl rád, když se někdo nechoval seriózně.

A co třeba Marcello Mastroianni?
Toho jsem zbožňovala. Byl to obdivuhodný chlap, práci s ním jsem milovala.

Věčná Angelika

Po Angelice mi bohužel už nikdo dobrou roli nenabídl. Chtěli po mně, abych nadosmrti hrála Angeliku. Bylo to pro mě obrovské zklamání.

Michele Merciérová

Natočila jste spoustu cizojazyčných filmů, byla jste hvězdou v Itálii. Kde jste se učila cizí jazyky?
V Anglii. Když jsem tam pracovala, řekla jsem si, že je třeba umět mluvit místním jazykem, a tak jsem se to prostě naučila. Za pár měsíců. Točila jsem tehdy s Charletonem Hestonem, Charliem Bronsonem, Tonym Curtisem. A nikdy mě nikdo nedaboval, mluvila jsem dobře anglicky.

Nejsilnější roky vaší kariéry, to byla éra Brigitte Bardotové nebo Sophie Lorenové. Jak jste spolu vycházely?
S Brigitte jsme byly skutečné kamarádky.

Opravdu? Bývala bych řekla, že si jako konkurentky půjdete po krku.
Kdepak, sokyně z nás udělali novináři. A my jsme se tím bavily. Brigitte byla skutečná přítelkyně, taková ta, se kterou ráda zajdete na kafe. Mám pro ni slabost, i když je trošku bláznivá. (směje se) Se Sophií to bylo trošku jiné. Znaly jsme se méně. Svého času jsem sice hodně točila v Itálii, ale tak intenzivně jako s Brigitte jsme se nestýkaly. Každopádně mám fotky, kde jsem s ní a jejími přáteli, také jsme si užily.

Takže žádný souboj žen?
Ne, to jste mě pobavila. Samozřejmě můžu mluvit jenom za sebe, do duše nikomu nevidím. Každopádně já nikdy nikomu nezáviděla a myslím, že Brigitte mně také ne.

Ptám se i proto, že se Bardotová údajně ucházela o roli Angeliky, kterou jste nakonec dostala vy.
Dělala konkurz, ale neprošla, protože nečetla předlohu. Prý nechtěla, měla za to, že když má točit film, nemusí znát knihu. Pak jí to bylo líto, říkala, že je škoda, že tu roli nedostala. Ale přítelkyněmi jsme zůstaly, dokonce několikrát prohlašovala, jak jsem jako Angelika dobrá.

Když už jsme zmínily Angeliku: prý tu roli nemáte zrovna v lásce.
Protože mi zničila život i kariéru. Zabránila mi v tom, abych mohla točit další filmy. Ano, mám na kontě 55 snímků, ale většina jich vznikla před Angelikou. Štve mě to, nebyla jsem žádná začátečnice, měla jsem za sebou spoustu rolí v italských i francouzských filmech, mohla jsem se dostat daleko. Po Angelice mi bohužel už nikdo nic dobrého nenabídl. Chtěli po mně, abych nadosmrti hrála Angeliku. Bylo to pro mě obrovské zklamání. Vlastně pořád je.

Chcete říct, že šlo o tak špatnou zkušenost, že byste ji znovu netočila?
To zase ne. Angelika byla nádherná role, nelituji, že jsem ji vzala. To spíš lituji ty imbecily, kteří nepochopili, že jedna role nedělá herce. Tím myslím režiséry a producenty. Stačilo podívat se, jaké jiné filmy jsem natočila předtím, a všechno by mohlo být jinak. Chyběla jim představivost.

Takže za více než desetiletou pauzu ve vaší kariéře mohla Angelika?
I tak se to dá říct. Nebýt jí, možná bych bývala dostala dobré nabídky. Takhle jsem neměla práci. Nechtěla jsem dělat něco, co není kvalitní, neuměla bych to.

Mimochodem, nechala jste si alespoň jednu róbu z Angeliky?
Jedny šaty si schovávám, bylo by je škoda vyhodit. Angelika měla nádherné róby. Jen trochu objemné, řeknu vám, že se těžko skladují. (smích)

Proč jste poté odjela do Ameriky? Chtěla jste resuscitovat svou kariéru?
Ano. Ale nebyl to zrovna dobrý nápad.

V čem byl problém?
Snažila jsem se tam produkovat film a nedopadlo to dobře. Přišla jsem o polovinu všech svých peněz.

O Bardotové

Brigitte Bardotová byla přítelkyně. Sokyně z nás dělali jen novináři. Dokonce mě pochválila, že jsem jako Angelika dobrá. I když ji měla původně hrát.

Michele Mercierová

Nelákalo vás zůstat v Hollywoodu jako herečka?
Herectví není povolání, které by vás tam mohlo živit celý život. Ano můžete udělat kariéru, ale vydrží asi tak pět minut. Pak už je to horší a horší.

Angelika byla silná emancipovaná žena, která to s muži uměla. Naučila vás, jak na ně?
Copak to na mě zkoušíte?

Tak jinak: napsala jste knihu s názvem Já nejsem Angelika.
Ale já jsem Angelika! Tedy jsem i nejsem. Víte, ten název je samozřejmě nadsázka. Chtěla jsem jím říct, že jsem i něco jiného, než jen ta Angelika z filmu. A pak to také byla slovní hříčka – angelique znamená andělský, a já nejsem anděl.

Promiňte, ale nedá mi to: skutečně vás role Angeliky neovlivnila ve vztahu k mužům?
Prosím vás, ani film, ani nikdo jiný vás nenaučí, jak ovládat muže. Muži jsou od přírody neovladatelní. A nesnesitelní.

To jste se dozvěděla díky Angelice?
Zkušenosti, má milá. Život je nejlepší učitel.

Řekněte mi upřímně: byla jste někdy skutečně šťastná?
Proč se ptáte?

Báječná Angelika

Angelika a král

Vaše vyprávění zní poněkud zahořkle.
Protože život je hořký.

A byla jste tedy šťastná?
Samozřejmě. Když jsem byla mladá, na začátku života a kariéry: v takových chvílích je každý šťastný,

A později?
Pak jsem byla už jen hrozně nešťastná. Samozřejmě, že jsem zažila pár hezkých momentů, ale v mém životě jsou o dost kratší než ty, kdy jsem byla nešťastná.

To je smutné.
Takový už je život. Nemám důvod, abych vám lhala.

Teď však točíte, znovu stojíte před kamerou. Jaké to je?
Točila jsem pro televizi. Ale byla to jen malá role, neobsadili mě jako hvězdu. V titulcích budu někde na konci.

Baví vás být znovu na place?
Užila jsem si to. A bylo to pro mě důležité. Konečně jsem vylezla z ulity a zase něco dělám, jinak bych asi zešílela. Uvědomila jsem si, jak moc mi to chybělo. Potřebuju točit, abych cítila, že jsem živá.

Změnilo se natáčení za ta léta?
Všechno je mnohem rychlejší. Je to i tím, že šlo o televizní natáčení, ta byla vždycky rychlá. Bohužel to řemeslu ubližuje. A taky samotnému zážitku, člověk se při hraní nestihne bavit. Čas jsou peníze, a tak na nás producenti neustále spěchají.

Máte před sebou nějakou novou roli?
Nabídli mi něco v divadle i ve filmu. Ještě nevím, jestli do toho půjdu, znamenalo by to spoustu práce. Musela bych se naučit opravdu hodně replik. Ale pokud to dobře dopadne, mohl by z toho být docela vtipný film.

Takže jste na filmový svět nezanevřela, jak se často píše?
Proti filmu jsem nikdy nic neměla. Nesnáším jen showbyznys a tomu jsem se vždy snažila vyhýbat. Je možné, že i proto jsem nedostávala role, jaké bych si představovala,

Znamená to, že se vracíte?
Já se nemám odkud vracet, nikdy jsem neodešla.