Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Bylo to výhodné, a to vám řekne spousta herců, protože jsme tam neměli předměty, jako jsou matematika, fyzika nebo chemie. Taky tam nebyl takový řád jako třeba na gymnáziu nebo jiné střední škole, kvůli tomu, že náš učili umělci... Ale dneska bych už rozhodnutí jít na takovou školu neudělal. Bylo to spíš příjemné vyplnění času něčím, co vás baví, než studium. Navíc snažit se hrát v patnácti letech Hamleta nebo Čapkova Loupežníka mi přijde naprosto absurdní. Nebavilo mě to, bál jsem se, styděl a celkově to bylo dost nepříjemné,“ vzpomíná.
RECENZE: Herci baví, přesto Národní házená na Okresní přebor nestačí |
V seriálu Národní házená, který Michal Suchánek napsal, nakonec i herecky účinkoval a zároveň jej spolurežíroval. Jak byl sám se sebou jako s hercem z režisérského pohledu spokojen? „Velká nespokojenost. Kdybych měl na vybranou, tak s už ním nedělám. Nakonec je to ale přece jen rychlejší než s ostatními, protože mu nemusím vysvětlovat tolik věcí. On ví, co má dělat. Jen je občas nezodpovědný a častokrát se nenaučí text, jak má. To je mezi námi takový problém,“ vtipkuje.
Jedním dechem dodává, že spolupráce s ním může být pro kolegy někdy trochu náročná: „Já ty lidi strašně málo chválím. To je moje velká chyba, ale na druhou stranu oni tu práci třeba taky dělají proto, aby vydělali nějakou korunu a byli v televizi, takže je potřeba je nějak řídit,“ přemítá. „Ono to třeba někdy působí, že jim nadávám, ale tak to není. Já tam s nimi sedím, hraju, a najednou nějaký frajer neřekne tohle nebo tamto slovo, co jsem napsal a já v tu chvíli úplně zapomenu, co mám říkat a začnu si v hlavě řešit, proč to neřekl a pak prošvihnu svou větu,“ popisuje.
S chválením má Michal Suchánek problém i když přijde na něj samotného. „Neumím se pochválit, opravdu upřímně. Jako někde nejhlouběji v sobě si myslím, že jsem jako dobrej, a že bych mohl být sebevědomější, než jsem třeba teď, ale vůbec to tak nemám,“ vysvětluje.
Nejsem dojímací typ
A jak to má s nostalgií k devadesátým letům, kterou „trpí“ jeho postavy z Národní házené a mnohdy i jeho kolegové? „Nejsem ten ‚dojímací, vracecí‘ typ. Já třeba špatně nesu, když vidím sám sebe v televizi z té doby. Tehdy mě taky ovlivnilo, že jsem se na začátku rozhodl podnikat a nedopadlo to dobře. Na druhou stranu zase mám pocit, že z různých seriálů a filmů, kde jsou devadesátky prezentované, mohou mít třeba děti pocit, že se tady jenom vraždilo, kradlo a podvádělo, což je trochu strašné,“ říká.
V posledních letech se už několikrát mluvilo o pokračování filmu Copak je za to vojáka, ke kterému napsal Michal Suchánek scénář. Jak to vypadá s jeho realizací? „Mě ten původní film, na rozdíl od nějaké skupiny diváků, nikdy nevzal. A když přišel nápad na pokračování, tak mi to ale přišlo jako dobrá výzva. Nějak se s tím poprat... Tak jsem se na něj podíval znovu a přišel mi úplně strašlivý. Je to samozřejmě i tím, že už jsme starší a koukáme na to s větším odstupem. Je to fakt strašná agitka. No ale nějak jsem se s tím nakonec popasoval, aby to bylo spojené s tou jedničkou, ale nebylo to tam tady to vojenské a tak dále. Upřímně si myslím, že se to i na mě docela povedlo,“ říká.
Finance na film se však dosud nepovedlo najít a Michal Suchánek do něj producentsky vstupovat nechce. „Samozřejmě z takových těch vyčůraných důvodů se nabízí do toho jít. Je to jeden z mála zbývajících filmů, u kterého by se hodilo udělat dvojku, ale já na to už asi nemám. Chodit někam a přemlouvat lid a shánět peníze, když jsem navíc ještě autor,“ vysvětluje.
V rozhovoru se dál dozvíte, kdo je to Kurt Krutys a proč se chtěl kdysi Michal Suchánek jmenovat Jackie. Vysvětlil také blíže, proč nakonec seriál Národní házená i režíroval anebo co si odnáší ze spolupráce se svou dcerou Berenikou. Popsal také, kde a kdy vlastně objevil národní házenou a jak to bylo s jeho slavným pádem ve Sněženkách a machrech.
