V seriálu natočeném podle úspěšné belgické předlohy hraje Bartoška staršího pacienta, kterého označuje za „průvodce chorobou“ pro mladého medika s nečekanou diagnózou nádoru na mozku.
„Byla to pro mne taková vzpomínka na dobu před šesti lety, kdy jsem měl sám rakovinu, jen s tím rozdílem, že tentokrát mi každé ráno holili hlavu, takže jsem musel být na natáčení o půldruhé hodiny dřív,“ vypráví.
„Můj hrdina jednak stojí po boku mladíkovi, který si s nečekanou nemocí neví rady, jednak vychovává vnučku, jež po smrti rodičů osiřela. Ale nebojte se, je v tom spousta humoru a všechno dobře dopadne, až na to, že moje postava zemře,“ prozradil Bartoška dřív, než režisérka Tereza Kopáčová zasáhla.
„Neznám geniálnější roli, většinu času proležím v posteli, takže si nemusím hlídat, kam mám dojít a kde bude stát kamera,“ pochvaloval si Bartoška. Ohledně maskérské úpravy podotkl, že „v šedesátých letech by stačily punčocháče přes hlavu“, dnes prý efekt zařídí moderní technologie.
Vlastní zkušenost s nemocí nebral v úvahu. „Pět let po vojně si člověk vybaví, že tam byla legrace, i když ve skutečnosti to bylo zlé. Nepříjemné věci umíme vytěsnit. Je to práce, hraju roli, proč do toho tahat soukromí,“ líčí, že podobné nabídky vítá, když v éře filmů o třicátnících dostává - a odmítá - jen vedlejší role dědečků.
Jiří Bartoška je báječný šéf. Umí pochválit, prozrazuje mluvčí festivalu Donátová |
Nicméně osobně má na nemoc a smrt jasný názor. „Mou zásadní divadelní rolí byl Jakub Fatalista a já jsem taky fatální. Osud máte vepsaný ve dlani, nemůžete ho změnit žiletkou. Prostě se narodíš a umřeš, to je celé, podle statistik už bych měl být dávno mrtvý,“ odpověděl na otázku iDNES.cz.
K tématu osudovosti ještě dodal: „Jistě, takový Vladimír Menšík zemřel příliš brzy, ještě tu s námi mohl být. Na druhé straně existují lidé, kteří by tu už ani být nemuseli. Ale svou zkušenost s nemocí nikomu nepřeji, tak ať jste všichni zdraví,“ vzkázal Bartoška, který se před festivalem zotavoval v nemocnici.
