Marko Škop v díle Budiž světlo sleduje otce rodiny pracujícího v Německu, který při návratu na Vánoce zjistí, že se jeho syn zapletl s partou násilníků. „Na jedné straně chce své blízké zabezpečit, ale na druhé straně chybí doma: jako otec i manžel,“ popsal režisér hrdinu v podání Milana Ondríka. Silnému zážitku by mohlo u porotců uškodit, že sleduje až příliš společenských aktualit naráz.
Německá Lara, jejíž titulní představitelka Corinna Harfouchová aspiruje na trofej pro nejlepší herečka, vypráví o zneuznané pianistce, která vlastní ambice přenese na syna. „Tragédii zmarněného života vroubí strach z průměrnosti,“ shrnul svůj film režisér Jan-Ole Gerster. Dokonale nepříjemná hrdinka, která se v den svých šedesátin rozhodne pro radikální čin, také patří k favoritům.
Jejich trojici uzavírá Martha Stephensová, která natočila americký film o dívčím přátelství a dospívání Ke hvězdám, zasazený do maloměsta 60. let. „Hlavním tématem je touha, podstata lidského bytí,“ podotkla autorka. Působivý černobílý snímek se promítal jako poslední a mohl zamíchat již rozdanými kartami.
Což ovšem neznamená, že ostatní jsou bez šance. Kdo je ještě ve hře? Lehce morbidní filipínský příběh Óda na nicotu pozoruje osamělou majitelku pohřebního ústavu, která se spřátelí s jednou z mrtvol. „S režisérem, jímž je Dwein Baltazar, se člověk nikdy nenudí,“ podotkl jeho kameraman Neil Daza.
Čínská skorodetektivka Portrét mozaikou pátrá po záhadě, jak a s kým mohla otěhotnět čtrnáctiletá školačka. „Všechny osoby propojí jediná novinová reportáž,“ naznačil režisér Čaj I-siang, že ho zajímá mediální doba se záplavou často překroucených informací.
Chilský Muž budoucnosti zaznamenává poslední jízdu stárnoucího řidiče kamionu, který se chce po letech setkat s dcerou - boxerkou stopující pro změnu jiného tiráka. „Zajímal mne i tísnivý pocit ze života stráveného v kabině náklaďáku,“ dodává režisér Félipe Ríos.
Britský Monzun režíroval Hong Khaou, jenž vychází z vlastní zkušenosti uprchlíka z Vietnamu před komunisty. Hrdina, kterého hraje Henry Golding, odjel s rodiči jako šestiletý, po třiceti letech se vrací do vlasti a připadá si jako vykořeněný turista. „Musí pochopit, že ho rodiče nepřipravili o minulost, ale zachránili mu život,“ líčí režisér.
Srpnová madona, již natočil španělský tvůrce Jonás Trueba, sleduje dva týdny v rozpáleném Madridu s dívkou, která vlastně pořád neví, co chce, a kterou hraje Itsaso Arana. „Nejde ani tak o zápletku jako o pocity, rytmus, barvy, zvuky, střídání dne a noci a kolorit letních slavností,“ míní režisér.
Belgickou tragikomedii plnou naháčů Patrick natočil Tim Mielants a jeho hrdina se tu vyrovnává s nezvyklým dědictvím: po smrti otce má převzít nudistický kemp. „Pamatuji si z výletu v dětství podivné existence, na které jsem tam narazil,“ vysvětlil zdroj své inspirace filmař, jenž jedny pobavil, jiné pohoršil.
Turecké Maličkosti přinášejí sociální absurditu: manažer firmy na výrobu antidepresiv začne léky sám užívat, přijde o práci a současně o svou roli v rodině. „I náš soukromý život je politikum,“ tvrdí režisér Kivanc Sezer o svém druhém celovečerním snímku, prostředním dílu plánované trilogie.
Bulharský Otec v podobě tragikomedie o rodičích, dětech, pohřbu a duchařině používá absurdní humor včetně odkazů na komunistickou minulost. Hrdina zapře smrt matky před těhotnou manželkou a otce veze za senzibilem, aby mu tlumočil poslední vzkaz zemřelé. „Komunikace mezi lidmi chybí i v éře nových technologií,“ říká Petar Valčanov, jenž Otce natočil spolu s Kristinou Grozevou.
Slovinská Nevlastní sestra, s níž se do Varů vydal Damjan Kozole, líčí nucené soužití dvou sester, které na sebe nevraží. „Zdají se protivné, ale přitom jsou zranitelné,“ popsal své hrdinky, kterým prý zbývá jen soucit a humor. Jednu z nich hraje Labina Mitevská známá ze Samotářů.
Obecně lze říci, že hlavní soutěž Varů byla letos vyrovnaná, bez někdejších třeskutých experimentů podnícených čistě jen honbou za odlišností, ale také bez vyloženě zázračných zjevení. Tematicky vládla rodinné traumata a nedořešené vztahy, naštěstí však mnohým nechyběl humor.
Absenci domácího filmu vynahradila chabá náplast v podobě koprodukčního podílu ve filmu Budiž světlo. Pokud Slováci uspějí, budeme moci zase jednou uplatnit Cimrmanovu průpovídku, jak zlaté české ručičky pomohly k vítězství borcům cizích zemí.
