Je to paradox. Bohumil Hrabal napsal příběh číšníka Jana Dítěte, jenž toužil stát se milionářem, za osmnáct dní. Bitvy o práva ke zfilmování románu, jež začaly už za spisovatelova života, trvaly deset let. Konečně je dobojováno, látka skončila v rukou Jiřího Menzela, jehož tvorba se s Hrabalovou odjakživa prolínala.
Dvě tváře, jeden hlas
„Chtěl jsem sloužit velkému autorovi, aby se s jeho dílem mohlo seznámit co nejvíce lidí. Dlouho jsem nechtěl dělat žádný jiný film i proto, že se mi každý další scénář zdál ve srovnání s Hrabalovou knížkou nedostatečně zajímavý,“ přiznává Menzel.
V půli 90. let propukl producentský souboj, ve kterém figurovala souběžně dvojí práva ke zfilmování románu. Mezi adepty na režii se vystřídala řada jmen: vedle Menzela byl původně ve hře Karel Kachyňa, nabídku dostali Miloš Forman a Jan Svěrák, nějaký čas film připravovali Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským, až se nakonec vrátil k Menzelovi. Oč déle se prý režisér trápil nad novou verzí scénáře, o to rychleji snímek natočil.
První klapka padla letos v březnu, poslední v červnu. Před kamerou se střídal pražský Obecní dům či kino Lucerna, zámeček na Slapech, Harrachov nebo nádraží v Liberci a hlavně herci v čele se dvěma různými představiteli hlavní role. V prvním záběru filmu vychází z vězení zralý vyrovnaný muž – Oldřich Kaiser. Ale hned v další scéně, která se vrací do hrdinova mládí, prodává na peroně párky Ivan Barnev. Sjednocuje je Kaiserův hlas.
„Když mě režisér Menzel oslovil, nezapochyboval jsem. Vzpomněl jsem si na dny, kdy jsem ještě na cyklostylovaném papíře louskal tehdy zakázaného pana Hrabala. Tohle téma je blízké mému srdci,“ prohlásil Kaiser, jenž hraje Dítěte poté, co si bývalý trestanec najde nové místo k životu ve vysídleném pohraničí.
„Já jsem pracoval s režisérem Menzelem už na třech divadelních představeních v Sofii. Každé mi otevřelo nový pohled na vnímání světa,“ dodává bulharský herec Barnev, který představuje číšníka od jeho začátků přes cestu do nejlepších hotelů a válečný sňatek s Němkou až po nástup komunistů a hrdinovu pouť za mříže.
Návrat v čase
„Mí přátelé byli vždycky pinglové,“ říkával Hrabal. Nasbíral tolik historek, že prý pak stačilo „malé naťuknutí“, aby sedl a napsal prvních deset stránek, které neustále přivolávaly další a další asociace. „Návod je velice jednoduchý. Musíte mít prostě obrovskou zásobu těch story, abyste je potom nějak sjednotili a uvedli na společného jmenovatele,“ vykládal.
Zdaleka ne všechny příhody a postavy se do filmu vešly. Nicméně na plátně ožijí tři hoteliéři – Jiří Lábus, Rudolf Hrušínský, Josef Abrhám, číšníci Martina Huby či Jaromíra Dulavy, spousta krásných dívek, jež v hrdinově srdci zastíní německá učitelka alias Julia Jentschová, a dva svérázní muži, jimž Dítě v různých etapách života naslouchá. Hrají je Marián Labuda a Milan Lasica.
S premiérou filmu se objevilo nové ilustrované vydání knihy Obsluhoval jsem anglického krále, navíc vychází hlasová nahrávka celého Hrabalova textu, kterou za pár týdnů na přelomu let 1973–1974 namluvil Miroslav Masopust. Unikátní záznam vznikl tehdy jako dar pro Jiřího Anderleho: za zapůjčení Hrabalova rukopisu.
Premiérou snímku by se měla důstojně uzavřít celá absurdní historie kolem jedné knížky. Za totality patřila k zakázanému ovoci, prvního oficiálního vydání se dočkala až na podzim 1989. V půli 90. let už se o Hrabalův souhlas se zfilmováním začali přetahovat producenti, což spisovatele tak znechutilo, že vedle dvou znesvářených stran prý daroval filmová práva k Anglickému králi ještě potřetí – jednomu ze svých přátel, spíše natruc a žertem.
Ani později vášně nevychladly, což doložil nechvalně proslulý výprask, jímž Menzel s proutkem v ruce na karlovarském festivalu řešil svůj spor s producentem Jiřím Sirotkem. Premiéry filmu se Sirotek, Hrabal ani Kachyňa, jenž o Anglického krále bojoval jako první, už nedožili.
