"Jsem dítě socialismu, neumím prostě žebrat o peníze," vysvětluje Menzel dlouhou přestávku.
Čeká ho práce nad vytouženou látkou, adaptací románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
"Jsme ve fázi příprav a v březnu bychom měli začít točit. Hledáme lokace, vybíráme herce a přepisujeme scénář," řekl Menzel ve Varšavě, kam zavítal na setkání s polskými filmaři.
Největší potíž je podle něj v tom, že Hrabalova knížka je velmi obsáhlá. "Musíme z těch stránek vybrat to podstatné a to tak, aby to mělo plynulý děj, aby tomu rozuměli ti, kteří knížku nečetli, a aby ti, co ji četli, ji v tom filmu poznali," dodal.
Jeho posledním dílem pro stříbrné plátno byl příběh nazvaný Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.
"Od té doby jsem se filmu bál, protože jsem nedostal takovou práci, aby to stálo za to. Dneska se totiž filmy dělají tak, že si na ně režisér musí sehnat peníze. To já jsem neuměl, takže jsem počkal na tu slušnou nabídku," podotkl s úsměvem.
Zfilmování Hrabalova románu navíc provázely letité spory o autorská práva. Menzel podle Hrabalových próz už natočil jednu z povídek Perličky na dně, Skřivánky na niti, Slavnosti sněženek a Postřižiny.
Za filmové zpracování novely Ostře sledované vlaky získal v roce 1967 prestižního Oscara. Tento film figuruje mimo jiné mezi desítkou předních děl, o kterých se učí třeba i studenti prestižní Polské divadelní a filmové akademie.
"Anglický král je ale asi nejtěžší úkol, který jsem kdy s Hrabalem měl," přiznal Menzel.
Ve dvanáctileté filmové přestávce si vyzkoušel mimo jiné divadelní režii a také herectví.
"Jako režisér člověk ručí za všechno, zatímco jako za herce za vás odpovídá režisér. Jako herec také berete lepší peníze," podotkl. Vidět ho mohli i polští diváci, protože roli režiséra si zahrál v jedné televizní inscenaci.
Na polské kinematografii prý Menzel obdivuje, kolik lidí dokáže přitáhnout do kin. "Když jsem četl, že na filmy Andrzeje Wajdy přijdou miliony lidí, tak to na mne udělalo opravdu dojem. Toho dosáhnout v Čechách je nad lidské síly. To ten film musí být buď hodně dobrý, nebo obrovská blbost. Je ale třeba také přiznat, že Poláků je více," poznamenal na setkání, kam ho doprovodila také jeho mladá manželka Olga.
Menzel ale přiznal, že do kina nechodí. "Nebudu sedět mezi puberťáky, kteří se cpou popcornem. Navíc, víte, jak je to u mne doma hezké?" dodal. Navzdory tomu, že se nyní filmaři musejí starat především o peníze, vzniká podle něj řada filmů, které obstojí v tvrdé konkurenci. Díky moderním technologiím je prý také filmařství dostupnější.
"Je to asi stejné jako s papírem a tužkou. Dokud se tesalo do kamene, každý si nejprve pořádně rozmyslel, co tam má napsat. Pak se začalo psát a v tom obrovském množství textů byly hlouposti, ale také mnoho dobrých věcí. A s filmem je to stejné," myslí si Menzel, který se prý s oblibou vrací k starým italským komediím a francouzským filmům ze 30. a 40. let.
"To je moje škola, to jsou první díla, která jsem začal vnímat jako filmy," prozradil.
