Karel Šíp, který při vyhlašování Zlaté hokejky - hokejistů roku na Nově dovedl o suspenzoru vtipkovat přesně na hraně, kam smích tak tak nepustí hrubost, a přidal milé slovní hříčky, například záhadný ruský vi-Rus. Na stříbro dosáhl také objev, že herci v němých filmech v neslyšitelných dialozích drmolili pusté nesmysly, což odhalil (a zkusil "přeložit" a předvést) tematický večer na ČT 2 o Vlastovi Burianovi. Ten hravý zvyk sice přerostl i do zvukové éry, kdekdo dnes plácá, co ho napadne, ale za to už dotyčný pořad nemůže. A komu bronz?
Nenápadné TV 3, jež našla prostor pro zneuznaného génia Járu Cimrmana a odvysílala Záskok, hru stejnojmenného divadla, kterou na jevišti zlaté kapličky zaznamenal Originální Videojournal. Horší je, že soudná porota by ke každé z pomyslných medailí přičinila i černou zpochybňující šmouhu. I Záskoku: díky, že byl, ale proč v tak nevděčné podobě, kdy dokumentární vstupy ze zákulisí rozbíjely inscenaci? Nebylo by čistší obojí oddělit, zvlášť dokument i představení, v jehož sestřihu se navíc střídala dvě herecká obsazení? Nedejbůh, aby někdo ze šťouralů, kteří měří televizní minuty vyhrazené různým politikům, vznesl dotaz, zda bylo víc Svěráka, či Smoljaka.
Ani burianovský večer se nerozhodl, od čeho tu vlastně je - aby objevoval, nebo opakoval. Pro jistotu zkusil od každého něco, jenže to pro diváka znamenalo prokousat se sestřihem provařených scének a písní krále komiků, pokud chtěl vyslechnout i zajímavá svědectví zejména o údajné hercově "kolaboraci" či o poválečném, prý už jiném, smutném Burianovi. Opět by bloku prospělo, kdyby byl ostře rozdělen na menší, samostatné celky - pro jeden typ publika Burian známý, pro jiné naopak Burian neznámý. Se Zlatou hokejkou se to má podobně. Kdyby hokejisté uvízli v dopravní zácpě a Karel Šíp své sólo sehrál v hospodě na rohu, zůstal by jen estrádní kolovrátek moderátoři - písnička - scénka - moderátoři - písnička. Pardon, ještě si zahrály otázky diváků: kdy stál XY prvně na bruslích a jak vzpomíná na své začátky na rybníku.
Existují jen dvě možnosti. Buď tyhle skvosty lidové zvídavosti vymysleli autoři pořadu; potom zaslouží být vyměněni. Nebo je opravdu zaslali diváci; pak nezbude než vyměnit diváky. Snad někde ještě přežívá publikum, které při mužné odrhovačce Michala Davida "Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít, dál se snaž, ty na to máš!" neslzelo v pozoru, nýbrž dostalo kopřivku.
20. srpna 2001 12:42
