Hrál vraha, co vystřílí školu. A pak se to stalo kus ode mě, vzpomíná Dolanský

Mohl to být obyčejný herecký start, ale nebyl. Maxmilián Dolanský, syn Lenky Vlasákové a Jana Dolanského, se vůbec poprvé objevil před kamerou v roli vraha. „Hrál jsem před lety kluka, který vystřílí základní školu. A pak se stala ta tragédie na filozofické fakultě. Epizodu museli kompletně přestříhat. Byl jsem kousek od místa činu, slyšel jsem rány, tři hodiny nás nepustili ze školy. V ten moment mi došlo, že to, co jsem hrál, se může stát i u nás. A bylo mi z toho hodně špatně,“ vzpomíná v rozhovoru s Monikou Zavřelovou.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Právě tato zkušenost Maxi Dolanskému ukázala, jak důležité je umět se po náročné roli vrátit zpátky k sobě. „Odosobnění je hrozně důležité. Když si člověk pustí do hlavy myšlenkový svět té postavy, snadno ho to semele. Snažím se po každém natáčení připomenout, kdo jsem. Ne ten, co šíří bolest, ale kluk, co chce být v pohodě a tvořit.“

Rituál pro to žádný nemá, ale ví, že psychická odolnost je stejně důležitá jako talent. „Učili nás, že když si nedáme pozor, člověk se může rozsypat,“ říká.

Na pražské konzervatoři čerstvě odmaturoval, ale studium ještě nekončí – pokračuje v nástavbě. „Bylo to náročné období – maturita, natáčení, představení. Ale i krásné. Díky lidem kolem sebe jsem to zvládl,“ popisuje. Oproti běžné maturitě musí konzervatorista obstát i v herectví, zpěvu a pohybu.

Své herecké vzory vidí Max Dolanský ve svých rodičích. Paradoxně jej ale právě oni nejdřív od herectví drželi dál. „Ne že by mě odrazovali, ale chtěli, ať si to najdu sám,“ přibližuje. První přání stát se hercem vyslovil ve třinácti letech. „To úplně neprošlo. Ale v patnácti jsem si za tím už opravdu stál. Rodičům jsem neukázal nic, co jsem si chystal na talentovky. Byla to fáze vzdoru. A dnes vím, že byla potřebná,“ míní.

Máma je skvělá všude

A jaké role rodičů má rád? „Táta mě dostal v Sametových vrazích. Bylo mi tehdy asi čtrnáct a udělalo to na mě velký dojem. A pak ho mám rád v Nejkrásnější hádance. Máma mě nejvíc pobavila v Ženách v pokušení. Ona je skvělá všude, ale tam fakt zářila,“ odpovídá.

Jeho debutem na velkém plátně se stala komedie High School Heist, která měla premiéru 29. května. „Probíhal velký casting. Celá konzervatoř se učila stejný text. Nakonec z toho režisér Honza Haluza poskládal skvělou partu. Za tři dny jsme byli skvělí kámoši,“ uvádí.

RECENZE: Dannyho parťáci na střední? Český film High School Heist mile překvapí

A jak vnímá své „slavné jméno“? Občas pomůže, občas uškodí. „Nechci se tím ohánět. Rodiče mi do práce nemluví, jdu si svou cestou. Ale nálepku na čele mám. A někdy je těžší lidi přesvědčit, že něco umíte jen tak sám od sebe,“ podotýká.

Do nekonečného seriálu se v tuto chvíli Maxmilián Dolanský nevrhá. Nabídka ale přišla: „Byla to velká role, znamenalo by to patnáct dní natáčení měsíčně. Teď nemám rodinu a nechci být svázaný, když nemusím. Chci si zatím vybírat, co mě baví a to je třeba to dělat si divadlo po svém, což se nám snad celkem daří.“

Co ale Maxmilián zvažuje, je divadelní angažmá, nabídka však zatím nepřišla. „Kdyby ano, klidně bych šel. Minimálně na dva roky. Chtěl bych si zahrát věci, na které se pak už třeba nikdy nedostanu. Divadlo je magické – je to živé, tady a teď.“