Název dokumentárního cyklu GEN znamená Galerie elity národa. Paradoxně národa, který ke svým elitám cítí spíše despekt než respekt, v lepším případě lhostejnost. Ale stačilo jméno Mašínovi, aby se probuzený národ jal rozhodovat, kdo do elity ještě patří, ale kdo už ne.
Přitom jde o miniportrét, necelou čtvrthodinku, kterou ještě nikdo neviděl, vysílat se bude příští neděli. Navíc Česká televize potvrdila, že jde o profil celé rodiny Mašínových včetně generála zastřeleného nacisty, jeho ženy, která zemřela v komunistickém vězení, jejich pronásledované dcery či popraveného strýce. Dost tragédií na jednu rodinu, víc než dost na elitu národa.
Jenže pod příjmením Mašínovi se vybaví zejména generálovi synové Ctirad a Josef, kteří se do služeb západních spojenců prostříleli. Zůstali za nimi mrtví. A tady se okřídlené „padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina“ začíná bortit.
Proč? Jestliže jde o pomník celého klanu, pak je potřeba se ptát, jestli údajné zločince jejich rodiče tak špatně vychovali. A odpověď je nasnadě.
Mašínovi své potomky vedli k pravdě, odpovědnosti, cti, k hodnotám, které tehdy ještě měly svou váhu. Vštěpovali jim lásku k vlasti v duchu masarykovského Československa a odvahu postavit se vůči jakýmkoli totalitním systémům.
U Mašínových se zjevně dětem neříkalo: Hlavně si dej pozor, ať někde nenarazíš, mysli si svoje, ale nikde to nevykládej, do ničeho se nepleť, nic neriskuj, hlavně ať v teple přežiješ.
Bonusové záběry, které v GENu neuvidíte
Možná právě tohle nám na nich podvědomě vadí: oč byli lepší než my sami. Navíc rodiče šli dětem příkladem. Už 14. března 1939 byl generál Mašín zbaven hodnosti a obžalován pro vzpouru, protože se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor německým okupantům. Pak se pokoušel o sabotáže, zapojil se do odboje, při zatčení střílel, při výsleších se s gestapáky pral a před popravou v roce 1942 podle svědků zvolal: Ať žije Československá republika!
Mohli mít kluci, tehdy deseti- a dvanáctiletý, dokonalejší vzor hrdiny? Mohli se potomci vojáka vůbec chovat jinak – ke konci války, kdy za vlastní odbojové činy dostali vyznamenání, či po komunistickém puči, kdy viděli popravy jiných odbojářů?
Fotogalerie |
Za krev, která vroubila jejich útěk na Západ do spojenecké armády, kde chtěli bojovat proti komunismu, by je mohl soudit jediný člověk: jejich otec. Nikdo jiný než ten, kdo jim před smrtí znovu vzkázal, že se nikdy nesmějí stát otroky.
Možná kdyby se vzdali a skončili na šibenici, národ by jim vstup mezi elitu dopřál: pro mučedníky máme slabost. Méně už pro vítěze, i když – co je to za vítězství, tolik ran v jediné rodině a nakonec mrzká tahanice o drobný televizní medailonek.
Takže než se vyjde do ulic s hesly o zrušení zrádné ČT, hodí se vyhledat poslední dopis generála Mašína jeho dětem: „Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I vy jednou musíte takto postupovat.“ I my?
