Česko-slovenský film Vlny připomíná události roku 1968, kdy Československo začala okupovat vojska Varšavské smlouvy. Letos v březnu získal Českého lva kromě jiného v kategorii nejlepší celovečerní film.
„Vlny jsou především o těžkých rozhodnutích, které děláme i za cenu toho, že nám přinášejí objektivní nevýhodu, ale děláme je, protože víme, že je to správná věc. Jsem rád, že to rezonuje i na Slovensku,“ řekl Mádl.
Vlny zvítězily také v kategoriích nejlepší filmová režie, dále scénář, mužský herecký výkon v hlavní roli, kamera, filmový střih, filmový zvuk, kostýmy a vizuální efekty.
Druhý favorit, slovensko-české drama Ema a smrtihlav režisérky Ivety Grófové, který měl tucet nominací, získal pět sošek.
V kategoriích nejlepší animovaný film a nejlepší filmová hudba uspěl snímek Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové.
Někteří ocenění umělci i letos dali najevo nespokojenost s poměry na Slovensku a se situací v kultuře.
„Věřím, že když se nebudeme bát a nebudeme krást, tak i pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí,“ řekl režisér Marek Šulík. Scenáristka Scarlett Čanakyová vyjádřila přesvědčení, že odbornost a charakter se vrátí i tam, kde se rozhoduje o podpoře slovenské kultury.
Vyhlášení nových držitelů filmových cen tentokrát v přímém přenosu nevysílala veřejnoprávní stanice STVR, ale na na webu ho přinesla Slovenská filmová a televizní akademie.
Loni někteří ocenění v proslovech během ceremoniálu mimo jiné kritizovali současnou vládu premiéra Roberta Fica, vyjádřili podporu občanské společnosti na Slovensku a očekávání ohledně pokračování svobodné tvorby. Vládní koalice pak například prosadila nový zákon o veřejnoprávní televizi a rozhlasu, kterým stanici podle opozice ovládla.
Celkově bylo do letošního ročníku slovenských filmových cen přihlášeno rekordních 49 filmových a televizních děl. Novinkou byla kategorie nejlepší krátkometrážní hraný nebo dokumentární film, ve které uspěl snímek Zpověď režisérky Rebeky Bizubové.
