Osmatřicetiletý Jiří Mádl vkročil do světa filmu jako student gymnázia, když vyhrál konkurz na jednu z hlavních rolí v teenagerské komedii Snowboarďáci, postupně se však vydal na opačnou stranu kamery a s Vlnami to dotáhl až do širšího výběru na Oscara.
O jakém Českém lvu jste přemýšlel jako kluk?
O sošce za herecký výkon, já jsem tehdy o jiné profesi vlastně ani neuvažoval. Pak mě napadlo, že bych psal, zkusil jsem to s příběhem Pojedeme k moři, a režie přišla až nakonec.
Co se od té doby změnilo?
Paradoxně se doba vzniku mých filmů prodlužuje. U debutu Pojedeme k moři to od psaní po premiéru trvalo dva roky, zrod snímku Na střeše trval sedm let a Vlnám jsem věnoval dvanáct let.
 |
Psal jste scénáře rovnou pro sebe?
Vůbec ne, spíše jsem nějak počítal s jiným režisérem, u Vln jsem dokonce zvažoval možnost, že by je v mezinárodní koprodukci natočil zahraniční filmař.
Berete České lvy jako náplast na neúspěch v cenách české kritiky a na Oscarech, kde vám uniklo finále? Mimochodem, komu z nominovaných ve vaší kategorii jste pak fandil?
Brazilskému snímku Navždy spolu, který nakonec Oscara získal. Ale žádné zadostiučinění necítím, hlavně jsem rád, že Vlny díky své vysoké návštěvnosti v kinech mohly pomoci propagaci Lvů. Slýchám totiž od kamarádů, že často o filmech navržených na Lva nic netuší.
Co už jste se z filmařiny naučil a co ještě musíte dohnat?
Učím se pořád, za pochodu, každý můj film je jiný. Ale hlavně se musím naučit zvládat svůj stres.
Už víte, kdy se pustíte do příštího projektu?
Dnes v noci tedy určitě ne, teď se bude slavit.
Prozradíte alespoň, co plánujete? V současné době je na vzestupu žánr minisérií.
Mám víc nápadů, ale pravda je, že o jedné minisérii uvažuji.
