Jenže ve srovnání s animovanou říší plnou básnivé i hračičkářské fantazie se realita nutně jeví naopak „placatější“ a neobyčejné příběhy proměňuje v obyčejnou veselohru. Marné je volání tvůrců Nesrovnávejte nesrovnatelné! Písničku by mohli dokončit diváci třeba takto: Ne že by vám chyběl vtip, papír vám však sluší líp.
Vstup obou dětí z televizní pohádky do skutečnosti se odehraje nápaditě, rychle a s oprávněnou poznámkou nové postavy babičky v podání Stelly Zázorkové: Honem to vypni, nebo nám sem nalezou všichni! Babička, zábavně obdařená stopou starosvětské nedůvěry vůči cizincům, kteří jí postupně zamoří celý dům, jako by předem jasnozřivě prokoukla metodiku Miloše Macourka, jenž z obrazovky televizoru učinil jakousi přestupní bránu mezi dvěma světy. Občas si s ní opravdu mile vyhraje; například děti se pokusí savojskou královnu alias Ivu Janžurovou vrátit do televizních zpráv, odkud přišla, jenže mezitím zprávy vystřídala reklama a Její Veličenstvo se náhle topí v hrnku doporučované čokolády.
Ale jinak je celý film založen na známém principu někdejších komedií a seriálů jako Dívka na koštěti, Jak utopit doktora Mráčka, Létající Čestmír či Arabela, kde jsou pohádková kouzla přijímána v prozaickém světě coby samozřejmost a kde policisté honí neandrtálce po parku, jako by to dělali každý den. Stejně tak se tu všeobecně předpokládá, že každý občan zná díky večerníčku moc kouzelného sluchátka i tváře jeho majitelů a že královna savojská i Číňani mluví a rozumějí česky. Což je jistě licence v rámci žánru povolená, ovšem obraz Číny samé, přidaný čistě užitkově kvůli vkladu čínských koproducentů, už z filmu vyloženě trčí na způsob turistické pohlednice. Obnáší reklamní procházku velkoměstem, večeři s tyčinkami namísto příborů a povinný výlet k Velké čínské zdi; nic se tu neděje.
Na domácí půdě je tvůrcům viditelně líp. Malý host z Číny nosí sice tričko s Pokémony a ovládá bojová umění, nicméně příběhu vévodí starosvětské městečko s herci, jak je má „náš divák“ rád: s hudrujícím Petrem Nárožným, Ivou Janžurovou v teplácích a Stellou Zázvorkovou v zástěře. Tradičně jen ti zlí hrdinové mají služebnou a baží po luxusu, zato vlídná královna vesele nakupuje v secondhandu a mnohonásobně ukradené sluchátko, musí-li právě sloužit choutkám chamtivců, jim odpovídá Nárožného hlasem hezky otráveně až zhnuseně.
Epizodní aktéři už takový herecký nadhled a cit pro stylizaci nemají. Dětské role vyšly vcelku solidně, jen od Horáčka s Pažoutem by člověk čekal drsnější uličníky.
Pro fajnšmekry zbylo v dialozích pár macourkovských jazykových lahůdek, například „zřídil ho nezřízený život“ - ovšem na jemnůstky tu moc času není. Proměn, záměn a křivolakých putování sluchátka se odehraje tolik, až v ději začíná být nepřehledno - jako by se autoři snažili situační košatostí dohnat a nahradit onu jedinečnou poetiku animované verze. Činí tak usilovně, leč zbytečně. Vznikla ztřeštěná rodinná komedie podle osvědčených vzorů dob minulých, nikterak oslnivá, ale divácky vděčná. Hlavně však mohla klidně existovat bez Macha a Šebestové - protože těm, jak znovu dotvrzují animované přechody v ději, se v kresleném snu létá daleko snáze. Co je hrané, nemusí být ještě hravé.
|
Kdo je kdo kolem filmu |
|
Miloš Macourek a Václav Vorlíček. Pracují spolu čtyřicet let, od snímku Kdo chce zabít Jessii. Macourek-autor "vynalezl" žáky třetí B, Vorlíček-režisér je nyní převedl do hraného filmu. "Shodneme se na tématu, Miloš píše, já mu volám, o víkendu se sejdeme, já čtu a říkám: Poslyš, tohle jsme myslím už někde použili," líčí proces Vorlíček. |
