V úvodu se příběh vrací na plážovou promenádu, kde se tradičně scházejí milovníci příběhů z pera Maurice Leblanka. Assane Diop, moderní převtělení Lupina, sem vyráží se svým synem Raoulem a jeho matkou Claire. Příjemný rodinný výlet končí ve chvíli, kdy syna unáší posluhovač Huberta Pellegriniho, Lupinova odvěkého nepřítele, který dostal neprávem jeho otce do vězení. Hnán pomstou a touhou po spravedlnosti Assane znovu svými prohnanými triky mate policii, nepřátele i své nejbližší.
Ve druhé sérii přibývá na akci, bohužel často na úkor gentlemanství a laskavosti, které byly devízou předchozí série. Většinu Assanových triků už tvůrci ani nevysvětlují, prostě jednoduše spoléhají na divákovo okouzlení hlavním hrdinou natolik, že jde všechna logika stranou. A to je alibistické i nudné.
Od šablonovitosti předchozích pěti dílů sice tentokrát britský scenárista George Kay upustil, o to víc se však pustil do flashbacků. Jenže zbytečně. Už nemají co odhalit. Původně vesměs sympatická detektivka se postupně proměňuje v podivný vztahový propletenec (některé pokusy o milostné dialogy jsou na hraně snesitelnosti) a celkový dojem už nepromění ani zdařilé finále.
Co seriál znovu výrazněji akcentuje, je problematika rasové nesnášenlivosti ve Francii. Nenásilně, vlastně téměř nenápadně, tématu využívá jako tvůrčího prvku – jednou je kvůli svému původu Assane pro okolí neviditelný, jindy zas nepřehlédnutelný. A nikdy bohužel v pozitivním kontextu.
Lupin se od uvedení drží na prvním místě sledovanosti nejen českého Netflixu. A tak není divu, že po druhé sezoně přijde i třetí. Žádné nové dobrodružství se však nekoná – znovu se bude bojovat proti Pellegrinimu. Bohužel. Talentovaný zločinec jako Assane Diop by si zasloužil novou výzvu. A divák také.
