I ten, kdo do opery nikdy nevkročil, zná jeho jméno. Luciano Pavarotti, ať už sám, anebo ve trojici s Plácidem Domingem a José Carrerasem, vyvedl klasiku z divadel do parků a na stadiony, kde ho viděly miliony lidí.
Ostatně nebylo to nic nového, upozorňuje dokument režiséra Rona Howarda, některé operní hvězdy se i v minulosti těšily obrovské popularitě – jako příklad může posloužit tenorista Enrico Caruso.
Co do formy a vlastně i obsahu není téměř dvouhodinový film výjimečný. Líčí pěvcův život chronologicky od válečného dětství v Modeně, kde vyrůstal jako syn pekaře, jehož vášní byl zpěv. „Měl lepší hlas než já, i když tomu nikdo nevěří,“ tvrdí Luciano. A také dodává, že to byly právě válečné zážitky včetně pohledu na oběšené lidi, které ho později, v době balkánského konfliktu, přivedly k charitativním projektům s rockovými hvězdami.
Pokračuje se přes skromné začátky v místním sboru, studia zpěvu, první úspěchy až po světovou operní kariéru, která se posléze rozrostla do dalších žánrů a Pavarottimu přinesla slávu rockové hvězdy. Nesmí chybět ani Pavarottiho záliba v kulinářském umění.
Snímek nicméně zaujme záběry, které dosud nebyly zveřejněny. Nevyhýbá se ani trablům soukromého života – před kamerou mluví nejen obě manželky a dcery, ale i milenka, která Pavarottiho v jednom úseku jeho života provázela. Dámy přirozeně vystupují odděleně.
Kolem některých témat však dokument spíš našlapuje. Vztahy s Domingem a Carrerasem popisuje jako idylku, i když skutečnost tak růžová nebyla. Naznačuje nicméně, že v jádru jednoduchý tenor se od jisté chvíle stal předmětem soupeření mezi manažery, kteří zjistili, že i na klasice se dají vydělat horentní sumy. Nakonec ho nejvíce ovládl Tibor Rudas, který pro něj začal organizovat stadionové show. Obrovský komerční úspěch Pavarottiho odvedl od opery a navíc ho zhýčkal. „Kdyby si poručil slepičí mléko, podojili by pro něj slepici,“ konstatuje ironicky první manželka Adua.
Nejsilnější je dokument tehdy, když se snaží poodhalit tajemství zpěvu. A když se v té souvislosti dotkne něčeho, co u Pavarottiho může působit neskutečně: strachu, nejistoty, samoty. Jedna z dcer dokonce tvrdí, že nechtěl poslouchat své nahrávky. Teprve když ležel na smrtelné posteli, pustila mu jeho hlas. „Já byl vážně dobrý,“ poznamenal prý Pavarotti.
