Filmy jako Smolař, Oskar, Velký flám, Křidýlko nebo stehýnko, Grand restaurant pana Septima, Hibernatus či Jeden hot a druhý čehý, série bláznivých komedií o četnících ze Saint Tropez či o Fantomasovi se dodnes s úspěchem reprízují v televizi. Louis de Funes v nich komunikuje s okolím nejen záplavou slov, ale především neverbálně – gesty a mimikou. Dokáže hrát i beze slov, jen výrazem obličeje.
Velkým rolím ovšem předcházelo více než sto filmů, ve kterých hrál role vskutku minimální, typu muže v livreji, který otvírá dveře hlavním hrdinům.
Jeden z nejslavnějších francouzských komiků přitom vůbec nebyl Francouz. Narodil se sice na pařížském předměstí Courbevoie, jeho otec ale pocházel ze španělské Sevilly, odkud v roce 1908 přišel do Paříže. Tam se neúspěšně snažil prosadit jako advokát, později obchodoval s diamanty.
Matka pocházela ze zchudlé španělské šlechtické rodiny. Po ní asi Louis zdědil zálibu v přepychu. Pořídil si velký zámek na Loiře, který považoval za své útočiště. Po jeho smrti rodina sídlo prodala kvůli příliš vysokým nákladům na údržbu.
„Fufu“, jak mu říkali přátelé, v mládí rád kreslil a hrál na klavír. Prošel mnoha povoláními, nikde ale dlouho nevydržel. Měl hudební nadání a jako samouk a zdatný jazzový improvizátor od konce 30. let minulého století hrál s úspěchem v několika barech. Klavírní hru doprovázel grimasami a dalšími projevy, které lze označit za první stopy jeho herectví.
Zjištění, že to má u diváků úspěch, jej pravděpodobně motivovalo ke vstupu do herecké školy. V divadle, které ho vyneslo na výsluní díky hře Oskar, ztvárnil řadu rolí a časem se objevil i před kamerou.
V jaké roli se vám Louis de Funes líbil nejvíce?
V roce 1956 hrál v komedii Napříč Paříží po boku Jeana Gabina a Bourvila obchodníka zapleteného za nacistické okupace do machinací na černém trhu. V polovině 60. let přišla role inspektora Cruchota v Četníkovi ze Saint Tropez. Pak už se mu nabídky jen hrnuly. Vydržet s de Funesem při práci však nebylo snadné.
Prodavač s hereckým kurzem a šlechtitel růží. Před 40 lety zemřel Louis de Funès |
„Otec byl perfekcionista. Když někdo nevydal ze sebe všecko na sto procent, následoval výbuch a dokázal se chovat jako diktátor. Byl to náladový a temperamentní člověk, ale dokázal i sedět hodiny vážný a mlčky ve své kanceláři,“ vzpomínal jeho syn Olivier.
Soukromí si mistr grimas pečlivě střežil. Novináře odrážel tak nepříčetně, že si několikrát vysloužil Bednu citronů – jejich cenu za nejnesympatičtější osobnost roku. Nepřívětivě se prý choval i k řadě kolegů – například s Gabinem natočil film Tetovaný, aniž prý spolu mimo kameru prohodili jediné slovo. Svůj vztah k novinářům změnil až po srdečním selhání v roce 1975. Louis de Funes zemřel v lednu 1983 ve věku 68 let po třetím infarktu, čtvrt roku po premiéře svého posledního filmu Četník a četnice.
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tv
