Pro ty, kterým možná unikly titulky z roku 2013, jen na vysvětlenou: dvoudenní plavba výletní lodi Carnival Triumph z texaského Galvestonu do mexického Cozumelu se změnila v katastrofu poté, co ji postihl požár ve strojovně a jejích 4 100 cestujících a členů posádky uvízlo v Mexickém zálivu. Požár zničil elektrickou rozvodnu plavidla a ochromil mnoho systémů na palubě lodi od wifi až po toalety. Právě tato posledně jmenovaná patálie dala následně celému „ztroskotání“ jméno, neboť paluby i kajuty zaplavily lidské exkrementy a pasažéři si museli ulevovat do igelitových pytlů, píše The Guardian.
Jeli v tom všichni
„Když slyšíte výraz hovnivá plavba, řeknete si: ‚OK a co?‘“ popisuje režisér dokumentu James Ross, nominovaný na cenu BAFTA. „Ale ve skutečnosti měla tato story mnohem víc vrstev a zvratů,“ dodává.
Hned na začátku dokumentu se divák seznámí s průřezem lidí, kteří plavbu na lodi absolvovali. Někteří plavbu pojali coby rozlučku se svobodou a chtěli na výletě prostě jen vypustit páru. Jedním z pasažérů je i nervózní snoubenec, který poprvé cestuje se svým budoucím tchánem, nebo rozvedený otec, který si chtěl jen užít hezkou dovolenou s třináctiletou dcerou. Jejich zážitky na palubě pak dokument konfrontuje s pohledy ředitele plavby, barmana a dalších členů posádky.
Tisíce lidí uvázly několik dnů na výletní lodi, zamořil ji pach výkalů |
„Na jedné straně je obrovský extrém lidí, kteří si tam chtějí na palubě užít, a na druhé straně posádka, která jim to má usnadnit,“ dodává režisér. Bylo podle něj také důležité ukázat, že tento strašný scénář nepostihl jen cestující, ale i posádku.
Vlastně se nic nestalo
Režisér Ross si mohl vybírat ze stovek hodin záběrů pořízených cestujícími, z nichž každý doplňuje tuto mozaiku civilizačního kolapsu v jakési miniatuře. Pasažéři postupně přecházejí od házení dělbuchů do bazénu a poskakování na diskotéce k úvahám, jak dlouho vydrží, než se budou muset vyprázdnit do pytlů vydaných posádkou. Ross říká, že najít záběry těchto kritických momentů bylo jen otázkou vypátrání konkrétních lidí.
Zásadní zlomový okamžik dokumentu přichází ve chvíli, kdy loď Triumph zkříží kurs se svou sesterskou výletní lodí Carnival Legend, která připlula, aby pomohla. Pasažéři Triumphu však brzy z myšlenky, že jsou zachráněni od exkrementů, vystřízliví k poznání, že není možné, aby se všech 3 143 z nich bezpečně přeneslo na druhou loď. Posádce Triumphu se však nakonec podaří z Legendu převzít alespoň důležité zásoby. Jeden z cestujících, který potřeboval lékařské ošetření, se na palubu druhé lodi skutečně dostane.
Ničím nepostižení pasažéři na palubě sesterské Legendy se na Triumph dívají skrz prsty a pak jakoby nic pokračují v zábavě ne nepodobné té, kterou během své plavby očekávali i pasažéři zasviněného Triumphu. Když si však pasažéři Triumphu uvědomí, že mohou Legendu okrást alespoň o fungující wifi, vyhrnou se na její palubu s telefony v ruce a okamžitě alespoň volají svým blízkým.
Dva tisíce naháčů na palubě jedné lodi. Američan popsal netradiční zájezd |
Šokující je, že právě až tato volání vlastně způsobila, že výletní loď Triumph je v nesnázích. Až do té doby spočívala PR strategie společnosti Carnival v tom, že o požáru podávala co nejméně informací.
Příběh, ve kterém nikdo nezemřel
Jakmile se na veřejnosti objevil úplnější obraz situace tak, jak ho divákům předala televize CNN, do příběhu pasažérů se naplno zakousla i její konkurence. Jakmile loď odtáhli ke břehu, teprve nyní nastala pro novináře honička, aby ji zachytili ze všech možných úhlů a přinesli první záběry zhoršující se situace. Pro mnoho lidí na palubě lodi byl tento mediální nápor prvním náznakem, že se jejich vlastní cesta z pekla skutečně blíží ke konci.
Britská ponorka strávila na moři rekordních 204 dní. Čekala na vystřídání |
Samozřejmě se najdou i tací, kteří na film nebudou mít žaludek. Diváky také může nejspíš odradit i fakt, že loď ve skutečnosti nečelila žádným vážným následkům nehody. Po vyčištění, které stálo 115 milionů dolarů, loď Triumph znovu spustili na vodu pod novým jménem Sunrise.
Hovnivá plavba je víc než jen převyprávění dvanáct let starého clickbaitu. Je to svižná alegorie na nejistotu našeho moderního světa a odolnost lidského ducha. „Někteří lidé říkali, že to byla nejlepší plavba, na které kdy byli,“ říká režisér. Byla to podle něj jedinečná příležitost nevyprávět nějaký temný smutný příběh o zločinu nebo něčem podobném, ale natočit něco, kde nakonec nikdo nezemřel. Ano, byla to hrozná zkušenost a lidé se z ní poučili, uzavírá The Guardian.
