RECENZE: Nečekaně akční Lichožrouti volí podobu milé gangsterky pro děti

Jen o nedělní předpremiéře na ně dorazilo přes sedm tisíc diváků. Malí pojídači ponožek, vyznavači pravidel „Nikdy nevezmeš celý pár“ a „Drž se lidí, ale drž se od nich dál“, mají po čtvrtečním startu šanci vyhrát rodinné víkendy v kině.

Lichožrouti získali roku 2011 v kategorii děl pro děti ocenění Kniha desetiletí Magnesia Litera. Jejich tři díly se již překládají do jiných jazyků, nejnověji do španělštiny, a teď se dočkali animované podoby, pro niž platí totéž, co platilo pro předlohu. Tedy že jde o ryzí autorský originál, a to se cení.

Básník Pavel Šrut s výtvarnicí a režisérkou Galinou Miklínovou stvořili ojedinělý svět, se kterým na plátně seznamují formou příjemné dětské gangsterky. Už v úvodní noční výpravě slaňují postavičky za kořistí jako Tom Cruise do centrály CIA v Langley a loupež završí ve velkém stylu včetně alarmu či policejního zásahu se situačním gagem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Milé setkání s hlasem Josefa Somra zprostředkuje postava zapáleného lichožroutologa, tesknou poezii v sobě nese „vytrácení se“ coby pohádková obdoba umírání, lehce strašidelný nádech obsahují nástrahy velkoměsta, důmyslná sestava pastí nebo honička s krysou.

Půvabně film pracuje s výrazovými rozdíly dvou klanů. Tradiční rodinná mafie z půdního doupěte, jejíž vůdce razí zásadu „Já nekradu, já se s lidmi dělím: jednu ponožku pro mě, jednu pro ně“, má domácky dobromyslné kontury. Naopak konkurenční gang, jenž krade celé páry, používá žiletku, nosí pankáčské účesy a včetně svůdné členky tlupy obývá stylový brloh na rezavé lodi, provozuje pirátské mučení, opilecké veselice i návštěvy něžně zhýralého baru U děravé fusekle.

Lichožrouti

Režie Galina Mliklínová, scénář Pavel Šrut a Galina Miklínová, mluví Kryštof Hádek, Josef Somr, Ondřej Trojan

Hodnocení: 65 %

Každá generace snese Lichožrouty bez újmy, třebaže jasně cílí na děti: drží se až příliš přímočaré dějové linky, nevyhrají si s detaily fantazijní říše ani s dospělejšími žerty a na domácí školu animace jsou až nečekaně akční. Ve finále rozpoutají bouři, zběsilé jízdy, dokonce tasí nože, i když je to jen dětská „rybička“, a padouch spěje k odplatě v duchu Pokladu na Stříbrném jezeře.

Nicméně v kontextu současné české tvorby, zejména pak laciných sponzorských komedií, zosobňují Lichožrouti úlevné zjištění, že profesionalita ještě žije. Zrodila se pohádka poctivá, pečlivá, pracná, důkladná a ve všech složkách kvalitní, počínaje hereckými hlasy z první ligy a konče hravou, výtvarně čistou animací.

Zkrátka a dobře originál.