Nejprve jeli náctiletí hokejisté do Maroka, pak jim tamní soupeři na ledě návštěvu oplatili. Trochu to zavání sluníčkářským výměnným školením o sbližování kultur, nicméně bezprostřední děti se mu dovedou vzepřít v zábavných detailech včetně generačního slovníku.
Fotogalerie |
Jistěže se tu vyskytují také dospělí, počínaje trenérem, jenž svůj výklad o islámu shrne do rady „Pětkrát denně volají k modlitbě, tak si dejte špunty do uší“, a konče maminkou jednoho z hráčů, která jako dárek pro marocké hostitele přibalí kostkový cukr a jejíž obavy z malárie utne sám otrávený synátor výrokem: „Když tak umřu.“
Nicméně dříve narození se před kamerou přece jen víc hlídají, kdežto pokolení YouTube už přijímá její přítomnost samozřejmě. Díky tomu se dokument pyšní kouzelnými okamžiky typu „ztraceno v překladu“, třeba když se v marocké rodině u talíře s kuskusem pokoušejí vysvětlit hostitelům, co je česká svíčková, a váhají, zda se dá odvodit od anglického candle čili svíčka.
Lámání angličtiny na obou stranách postupně vydělí v každém táboře nejzběhlejšího „mluvčího“, jehož role pak vytváří další humorné situace, ať parta zkouší při nakupování smlouvat, nebo vede s mladými muslimy náboženské spory: „Hele, řekni mu, jak ví, že prase smrdí, když ho nikdy nejedl?“
Prohráváme s Afrikou!
Čistě klukovská komunita má svůj půvab rovněž v siláckém sebepředvádění, které se od nevinných šulínů rozvine až ke vzájemným urážkám: „Jak můžeš hrát, když jsi tlustej? – A jak ty můžeš hrát, když jsi blbej?“ Sám hokej představuje spíše jen záminku ke konfrontaci, stojí v pozadí až do prvního zápasu, kdy přijde studená sprcha. Soupeři mají jiná pravidla, starší tým a česká povýšenost končí výkřikem: „Do pr..., my prohráváme s Afrikou!“ Odposlech debat na ledové ploše, které při běžném sportovním přenosu neslyšíme, je vůbec vítaným zpestřením.
Letní hokejČesko, 2019, 75 min Režie: Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar Scénář: Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar Hodnocení: 60 % |
V opačném gardu, tedy Maročané u nás ochutnávající knedlíky a rozdávající dojemné dárky, už se látka trochu opotřebuje, od výuky ofsajdu přes návštěvu selátek až po odvetné utkání s odlišným skóre. Přesto i tady, třeba na tanečním večírku, zaskřípají třecí plochy.
Nejzajímavější vývoj, jenž se týká příštího osudu jednoho z Maročanů, přinesou až závěrečné titulky.
A nejzáhadnějším zůstává tradičně důvod, proč se Letní hokej dere na velké plátno. Vedle televize by se hodil spíše do škol, kde by vrstevníci hrdinů ocenili jeho uvolněnost dvojnásob.
